Profesorka Lea Mollene je novou posilou profesorského sboru. Zatím nás bude trápit pouze v hodinách Magických symbolů, ale prý ještě nějaké další přibudou.
Takže moji drazí spolustudentští šimlové, až potkáte štíhlou osobu v riflích s milým úsměvem ve tváři a hnědo-zrzavými vlasy (bo co to bylo za barvu), vězte – je to ona!
Hned jak jsem novou tvář zmerčila, nedala mi má pověstná zvědavost a vrhla jsem se na profesorku s notesem v jedné a písadlem v druhé ruce. A co jsem zjistila? Nuž čtěte.
Naše nová profesorka pochází z malé kouzelnické vesničky ve francouzských Alpách, kde prožila své dětství. Přesto, že nechodila do Krásnohůlek (či jiné vyhlášené školy) ale byla vyučována doma, má profesorka složeny zkoušky z NKÚ a OVCÍ z dvanácti předmětů! Ano, moji milí čtenáři, čtete dobře, z dvanácti předmětů. Takže nutno dodat, že profesorka bude bedna. Posledních pět let trávila v USA, kde kontrolovala plnění NKÚ. Takže se můžeme začít modlit k Merlinovi, Cliodně nebo kdo Vás ještě napadá, ať profesorka není přísňák.
Na moji otázku „Co přimělo slečnu opustit USA a stát se profesorkou na naší škole?“ mi odpověděla, že to tak nějak mají v rodině, protože její maminka též nějakou dobu působila na poli učitelském. Slečna ovšem polemizovala mezi tím být profesorkou a studiem draků, kteří, a nyní profesorku cituji: „Jsou to roztomilá náladová zvířátka“. Myslím, že se v našem ústavu najdou profesoři, kteří by opáčili, že učení divé zvěře (jako nás študentstva) a studium draků si není až tak vzdáleno, ale budiž jim tato naivita dopřána.
Slečna profesorka je knihomol, jak sama o sobě říká. Avšak rozhodnout se pro tu nejoblíbenější bylo pro slečnu tak namáhavé, že jsem ji raději touto otázkou dlouho netýrala. Profesorka má ráda přírodu a zvířenu. To jest velmi překvapivé zjištění o někom, kdo vyrůstá na horách, že? Též si velmi oblíbila čokoládovou kávu (oni prý mají v Americe strašně fuj kakao…chudáci). A asi vás překvapí, že slečna nemá ráda britské želé (pan ředitel by se měl nad sebou zamyslet).
Famrfpál slečna nijak moc nehrotí jako někteří z nás. V mládí s oblibou zkoumala různé prapodivné předměty, které mudlovským turistům vypadly či byly vypadnuty během jejich tůr po horách. Oblíbené barvy jsou modrá a zelená. Ale opravdu překvapivé bylo zjištění, na jaký že to hudební nástroj profesorka hraje, a jsou to moji milý čtenáři nervy. Ano ano. Slečna prý výborně hraje na nervy. Tak to se máme na co těšit, ale jinak bylo povídání se slečnou profesorkou příjemné a jeví se mi jako sympaťanda, ale čas nám ukáže, co se ze slečny vyklube. Kdo ví, třeba se v ní ukrývá lítá saň.
Pro Bradavičník Mara Jade Viseman
Tagy: lea mollene, nová profesorka
1 prosince, 2009 at 13:28
Pěkně napsáno 🙂
1 prosince, 2009 at 13:38
Doufám že nebudu mezi těmi postiženými, kterým na ty nervy zahraje.
Jinak-zdá se-je velmi sympatická a bude s ní nejen zábava, ale taky nás něco naučí (fuj, Marci, nepodlézej!)
Takže přeju Vám pevné nervy, slečno Lea Mollene.
1 prosince, 2009 at 14:07
Děkuji Teri,
je to moje novinářská prvotina :), ale už mi mj tajný zdroj poslal další námět tak se těšte 🙂