Bradavičník

Dlouhá, těžká a napínavá cesta za pokladem proběhla 12. března odpoledne.

Vše to začalo něco málo před pátou hodinou ve velké síni. Červené křeslo najednou promluvilo ke studentům a dalo jim hádanku. Odpověď na hádanku kde se nachází další křeslo si uvědomila jako první Amanda a tak rychle běžela do síně. Mezi tím jsem se přidala k Amandě i já a upalovaly jsme do Velké věže.

Když jsme tam přišly, čekalo tam už další křeslo. Vyhřívalo se v plamenech ohně a nechtělo promluvit. Jelikož hůlka na křesla nefungovala, doběhla Amanda pro vodu. Křeslo konečně promluvilo, ale začalo protestovat. Chtělo oheň a pak že nám řekne kam dál. A tak jsme musely ještě doběhnout pro zápalky. Na druhý pokus se mi podařilo zapálit oheň. Chvilku křeslo rozmýšlelo, jestli nám to poví. Na konec řeklo, že máme upalovat do klubovny. A tak jsme taky udělaly.

Mezitím se od nás odpojili dva Zmijozelští, kteří ani nehráli moc velkou roli. Pouze přihlíželi a komentovali, že tak to určitě nepůjde. Ale my Nebelvírské jsme se samozřejmě nedaly a .. No a tak nás teda v klubovně čekalo další křesílko. Tentokrát však trochu hysterické, těhotné a uplakané. Dlouhou dobu jsme se snažili křeslo přesvědčit, aby nám řeklo kam dál. Hodně nám v tom pomohla Jane – holka od Havraspárských.

Křesílko ale mělo nemalé požadavky: Javorový sirup, leštěnku s citrónem a taky lák od okurek. Neměly jsme moc na výběr a tak se pustily do shánění věcí. Leštěnku jsme objevily v kumbálu v pamětní síni. Bylo tam moc prachu a pavouků – pro Amandu né moc hezký zážitek. Rychle jsme pospíchaly do kuchyně.

Po cestě jsme potkaly další křeslo, tentokrát od zmijozelských. Chtělo po nás nějaké podpisy na pergameny, aby nás mohlo pustit do kuchyně. Nakukaly jsme mu, že patříme k zeleným a tak na nás nebylo až tak moc přísné, ačkoliv tak vypadalo. Když už jsme měly vše vyplněné, chtělo po nás podpis vlastní krví. Zvláštní. Raději jsme se k němu otočily zády a podepsaly se krvavě červenou pastelkou – to byl mimochodem můj nápad.

Pak jsme rychle proběhly dál do kuchyně, kde nás uvítali školní skřítci. Dali nám javorový sirup i lák od okurek. Mimo to nám na cestu přibalili ještě dva balíčky. My už ale rychle běžely zpátky do klubovny.

Vše jsme předaly křesílku a dozvěděly jsme se další nápovědu. Tentokrát jsme musely běžet k učebně obrany proti černé magii prvních tříd. Tam jsme uviděli hned dvě křesla. Jedno patřilo p. p. Thesidě a to druhé p. p. Peterovi. Chudák Thesidino křeslo bezmocně stálo v rohu a snažilo se bránit před milostnými narážkami druhého křesílka. Za pomoc nám Thesidino křeslo slíbilo, že nám prozradí kde je další strážce. Peterovo křeslo jsme šouply do učebny OPČM. Křeslo nám mezitím řeklo kde se nachází další strážce a my upalovaly na pozemky k učebně POKT.

Učebna byla kupodivu otevřená a to už po nás vyjelo další z křesel. Teda spíše vyjelo po Amandě. Mě si vůbec nevšímalo do té doby než jsem po něm skočila zezadu. To už se začalo bránit, cukat sebou a dál vrčelo. A tak jsem zkusila povel sedni! Zabralo to, jenže pouze na chvíli. Pak už zase pelášilo za Amandou a já jenom seděla na zemi. Když už se Amanda dostala až k vodě, rozběhla jsem se za ní. Ale to už změnila směr a křeslo nás obě dvě zahnalo na nádvoří. Tam už čekalo poslední křeslo a to ředitelské. Poručilo zuřivému křeslu přestat a řeklo nám, že poklad je u kašny. A vážně. Poklad stál u kašny v kotlíku. Nacházelo se v něm plno galeonů a dalších věcí. To už se ale pomalu blížila večerka a my zalezly zpátky do hradu.

Tagy: křesla, krev, kronika, kuchyně, Nebelvír, poklad, Zmijozel

2x Komentováno