Bradavičník

Taky se Vám zdá, že je v síni čím dál méně příborů? Ano, je tomu vážně tak. Vidličky, nože a lžičky se postě někam ztratily. Jelikož jsem byla tak trochu aktivní, vím kam se poděly.

Tak tedy, jde se po stopě příborů ..!

… Vydala jsem se na pátrání. Zůstala jsem v síni pomalu jako poslední a neustále se rozhlížela kolem sebe. Měla jsem štěstí. Už v devět hodin večer se celá síň vyprázdnila a já tam zůstala dočista sama. Protože jsem chtěla zastihnout pachatele přímo při činu, zalezla jsem pod profesorský stůl. Tím pádem byl můj rozhled do celé síně naprosto přesný bez jakýchkoliv překážek. Mezi tím než se pachatel ukázal, odcizila jsem z profesorského stolu ještě pár toastů na posilněnou – mají je vážně výborné, bílé, dopečené a hlavně křupavé.

Ručičky hodin nad hlavními dvěmi ukazovaly pomalu už půl desáté. Já se samozřejmě stále cpala toasty. Náhle se ale u Zmijozelského stolu objevilo něco podobného mlze. Kupodivu se nejednalo o žádného profesora, který zatoužil po stříbrném zisku kvůli nízkému platu. Po bližším prozkoumání jsem poznala, že se nejspíš jedná o nějakého hradního ducha. Na takovou dálku jsem neměla šanci poznat o koho se přesně jedná i když vidím špatně pouze do blízky.

Hrozně nenápadně jsem se proplížila kolem stolu Havraspárských. Duch si mě naštěstí vůbec nevšimnul – nebo tak aspoň vypadal. Byl totiž vyloženě zabrán do příborů a do toho, aby je mohl pevně uchopit. Když duchovi spadla jedna lžička na zem a on byl donucen jí zvednout, poznala jsem o koho se jedná. V tu chvíli mi spadla čelist, už kvůli tomu že může lžičku uchopit.

Nebyl to duch, byla to duška (nevím jak se říká duchovi když je to žena). Jednalo se o …

Ano, jednalo se o duchyni které se říkává „ Zrzavá ovce “. Před smrtí, která byla počata uškrcením šálou, pásla tato mladá slečna ovce. Její vlasy vždy byly naprosto zrzavé. Proto se jí říká Zrzavá ovce. Jakmile ale lžičku zvedla, rychle odletěla někam pryč.

Na druhý den jsem ráno vstala brzy a šla zjišťovat nějaké informace o duchách. V první řadě jsem odběhla kam jinam než do knihovny. Tam jsem se dozvěděla něco málo o hradních duchách spíše z historie. Zavítala jsem proto ještě k chytrým hlavičkám. Tam sem byla seznámena s tím, že je možné že jsou duchové očarováni. To bylo tedy vysvětlení, proč dokázala vzít příbor. Taky se na to jisto jistě musela hodně soustředit. Proto jí asi lžička i vypadla z ruky.

K večeru jsem začala sledovat Zrzku. Její stopy mě dovedly k dalším dvou duchům. Tentokrát se jednalo o „ Praštěného Kuglera “ a „ Sira Sušenku“. Něco si začali šuškat a já stihla pochytit jenom slovo záchod a příbory. I to mi stačilo k pokračování v pátrání a vydala jsem se tedy na dámské záchodky hledat něco podezřelého.

Jakmile jsem došla na záchodky dala jsem se do průzkumu. Chodila od jednoho umyvadla k druhému a samozřejmě i od záchodku k záchodku. U jednoho z rozbitých záchodků jsem objevila pár vidliček a nožů – dokonce i vevnitř v záchodě. Stále mi to ještě nebylo jasné a tak jsem se rozhodla dojít k záchodkům, na které nikdo nikdy nechodí – vlastně ani nevím proč. Tak jsem zase prozkoumala další záchodky a tentokrát jsem objevila nože a lžičky, opět i v záchodu. Do třetice jsem vyslala rychlého posla na klučičí záchodky. Přece by jsem tam nelezla já. Rychlý posel mi přinesl zprávu, že se tam nachází další lžičky a vidličky. Stále mi to vrtalo hlavou a tak jsem se raději vydala přemýšlet do postele.

V tu chvíli mi to všechno došlo. Vidličky, nože ba i lžičky. A tedy co že mi to došlo? Duchové si vymysleli nejspíše novou hru. Zrzka měla lžičky a ti dva zbylí duchové nože a vidličky. Každý z nich si nejspíše vybral jeden záchodek který jim patřil. Navzájem se museli snažit tam dát svému protivníkovi nějaký příbor. Ten, kdo bude mít v záchodku nejméně protivníkových příborů vyhraje – co to jsem netušila a stále ještě netuším.
Hned ráno jsem si šla svou teorii ověřit. Načapala jsem Praštěného Kuglera na dámských záchodcích, jak dává do záchodu jeden nůž. Tím se má teorie stala praxí a já můžu hrdě říct, že jsem vyřešila záhadu ztracených příborů.

A na konec snad ještě má rada nad zlato. Noste si své příbory, jelikož jich je stejně málo. A taky nezapomínejte na jednu zásadní věc. Může se stát, že se nějaký ten záchodový příbor zatoulá do ostatních. Takže, s bohem zdraví!

Tagy: duchové, pátrání, příbory, záchody

7x Komentováno