Bradavičník

Školní rok nám úspěšně skončil. Zase. Nikoho nic nesežralo, nikdo se neztratil ani nikdo nespáchal harakiri. Abychom tuto skutečnost patřičně oslavili, sešli jsme se v početné skupině ve Velké síni a dost dlouho se zdálo, že namísto slavení budou k večeři rohy od kolejních stolů.

Tuto smutnou představu ale zanedlouho narušil přílez, příplaz, přílet a přískok kolejních zvířat, respektive jejich iluzí, které se následně vkusně rozprskly nad profesorským stolem a vytvořily bradavický erb. Ovšem bradavičtí profesoři, zdá se, na celou slávu zapomněli. Z celého profesorského sboru totiž dorazil jen pan Ranieri, který se hned ujal slova. A dodatečného udělování bodů.

Vedení školy se rozhodlo letos vůbec poprvé obodovat pořádek či nepořádek v pokojích. Nejlépe dopadl Mrzimor, který si pořádkem vysloužil zisk 112 bodů, a to i přes to, že jedna ze studentek ukrývá v pokoji krabici s bobky. Hned po něm se umístila modrá kolej, která si organizovaným nepořádkem a pořádkem vysloužila 36 bodů. Třetí místo a tři body si vysloužil Nebelvír. Nu a největší chlívek hledejte podle bradavických skřítků u Zmijozelských. Ti si vysloužili –145 bodů, čímž se Zmjozel posunul na druhé místo a školní pohár vyhrál Havraspár s náskokem dvanácti bodů.

Zelení zezelenali a s otevřenými pusami nevěřícně kroutili hlavami sem a tam, div že si nevykroutili krky. U stolu Havraspárských zavládla radost, i když už mnozí modří tušili nějakou zradu. Ale proč si tu chvíli radosti neužít, že? Už jen za ty bledé tváře Zmijozelských to stálo a modří litovali jen toho, že si nikdo nevzal fotoaparát.

Titul největšího bordeláře a roztomilé prasátko převzala z rukou profesora Ranieriho Carlotta Reyer, která ze zasloužené pocty Merlin ví proč neměla ani trochu radost. Možná proto, že součástí ocenění bylo i -50 bodů pro Nebelvír.

A poté už nic nebránilo tomu, aby mohl vypuknout ten pravý hodokvas. A nebo že by přece jen? Na tváři profesora Ranieriho se znenadání objevil úsměv a Havraspárští už věděli docela jistě, že letos pohár jejich nebude. Bodování totiž bylo ukončeno už včera a profesory nenapadlo nic lepšího, než si na účet Zmijozelských trochu zavtipkovat. Jsou to ale veselé kopy, ti naši profesoři.

A zatímco se stále překvapeným Zmijozelským dostalo zaslouženého potlesku, dveře Velké síně se otevřely, a za nimi stála … Smrtka. Ale kdepak! To byl jen pan profesor Stanley, který zahájil pětiminutové šourání se k pultíku s pohárem, doprovázen profesorským sborem. Studentské žaludky zaúpěly, když se bezcitný Sir Thomas Humphrey Horace Greeley Stanley doškobrtal k pultíku a ujal se slova. Z jeho proslovu si toho věru mnoho nepamatuji, snad jen že kdesi na pozemcích vznikla nová odpadní jímka. Velice užitečná informace, nerada bych tam spadla.

Ovšem co to bylo v té chvíli platné studentům, kteří trpěli hlady, jako ostatně na každé podobné slavnosti? U jinak mírumilovných studentů se dokonce začaly projevovat kanibalistické sklony! Ale těsně před tím, než se studenti stačili rozhodnout, zda se pustí do Sira Stanleyho nebo profesora Gerhardsena (o prvním se usoudilo, že bude mít moc tuhé maso, o druhém zase, že by ho byla škoda), se objevilo jídlo. Studenti konečně odpoutali své nebezpečně hladové pohledy pro profesorského stolu a dali se do nejrůznějších lahůdek.

A tak zůstalo všechno při starém. Brambory jsou v řádku, ředitel je v chládku … Tedy, to vlastně nevíme, ale na slavnosti nebyl … a Zmijozel, po tuhém boji s nepořádkem, vyhrál školní pohár. A až se sem přesně za dva měsíce zase vrátíme, škola bude stát dál, jakoby se nic nestalo. Sakra.

Tagy: školní pohár, Stanley, závěrečná slavnost

11x Komentováno