Bradavičník

Ulrich von Biberstain – náměsíčný student, jehož obětí se stávají šumivé tablety. Čtěte dále a dozvíte se i názor jeho samotného. Určitě si říkáte, že neustále strkám nos tam, kam nemám, a šířím události z jiných kolejí. Tentokrát jsem byla tedy hodnější a šmejdila jsem ve své vlastní koleji, tedy Zmijozelu.

Zrovna včera jsem se chtěla pustit do psaní úkolu, ke kterému jsem ale potřebovala spoustu informací najít v knihovně, kam jsem tedy nakonec i zamířila. Jak se mi už několikrát stalo, zapomněla jsem na čas, seděla v knihovně do pozdních hodin a musela mě vyhánět sama knihovnice. S několika knihami v rukou jsem se vypotácela ven a vydala se do naší spolky. Když jsem z přízemí scházela po schodech dolů do sklepení, uslyšela jsem nějaké kroky. Bylo mi jasné, že se tu určitě potuluje nějaký hradní duch nebo někdo nemůže spát. Zkrátka se neděje nic nového. Mýlila jsem se.

Jakmile jsem zašla za roh, uviděla jsem jednoho z našich háďat, jak pochoduje z rohu do rohu. Byl oblečen do pyžama, ruce měl natažené před sebou a oči kupodivu zavřené. Jediné, co mě však udivilo, byla pěna kolem úst a né zrovna přívětivý výraz ve tváři. Sem tam něco ukáplo na zem, chvílemi pěnění zesílilo či zesláblo. Netušila jsem, co se děje a hlavně jsem se lekla, že náš drahý Ulrich chytl vzteklinu. Zkusila jsem na něj několikrát promluvit a drcnout do něj. S výkřikem oči otevřel, zastavil se a ruce spustil dolů. Po několika minutách z něho vylezlo, že je zřejmě velice náměsíčný a při vylezení z postele si do pusy hodil své oblíbené šumivé tablety, které se dávají do pití. Díky nim mu nejen začala pěnit hu… ehm pusa, ale také mu jejich kyselost způsobila výraz, jako by rozkousal citrón.

Odkdy je Ulrich náměsíčný a proč se před svým putováním hradem posilnil šumivými tabletami? To vám řekne on sám v následujících řádcích.

Odkdy jsi náměsíčný a jak jsi to zjistil?
Několikrát ráno jsem se vzbudil a sklenice s pitím, kterou jsem měl na stole, byla prázdná a já si nepamatoval, že bych ji kdy vypil. Jednou jsem tedy zkusil pokus – mezi postel a stůl jsem dal židli. Když jsem se ráno vzbudil, židle byla povalená, já měl modřinu na koleni a sklenice byla prázdná. Jelikož jsem si to nepamatoval, došlo mi, že zřejmě ve spánku dělám něco, o čem ani nevím.

Takže už to trvá delší dobu? Jak to budeš řešit?
Řešit to asi nebudu. Ani nevím, jak by to šlo vyřešit, přivazovat si nohu k posteli se mi nechce.

To je asi pravda. Jaký je to vlastně pocit?
Vlastně ani nevím. Ale jakmile se ráno vzbudím, vím, že jsem se někde producíroval, a stydím se, protože nevím, co jsem třeba provedl.

To ti tedy nezávidím. Když jsem tě já potkala, pěnila ti pusa – snědl si šumivé tablety. Řekneš mi o tom něco?
To se mi stalo poprvé a musím říct, že mě to zaskočilo. Byla to tabletka s vitamíny od mamky, která se musí dát do pití. Netuším, proč jsem si ji strčil přímo do pusy.

Ať už to bylo z jakéhokoli důvodu, vyděsil jsi mě. Abych tě ale moc netrápila, zeptám se na něco obyčejného. Co bys rád řekl o své koleji, této škole a něco vzkázal našim čtenářům?
Co bych jim rád vzkázal? Hlavně si dávejte pozor, jestli nejste náměsíční, mohlo by se Vám to vymstít. O naší koleji, to něco řeknu moc rád. Jsem hrdý na svoji kolej. Myslím si, že Zmijozel je nejctnostnější kolej v Bradavicích. Má skvělé studenty a úžasného řídícího sira Stanleyho. A rád bych doporučil všem ostatním studentům, ať si dávají pozor na blechy. Ty potvůrky vlezou do každého kožichu. Majitelé kožichů se pak tváří hrozně a kdo se na ně má koukat.

Tak já Ti děkuji za tvůj čas. Zatím na viděnou.
Rádo se stalo a zatím ahojky, Kate.

Poznámka autora: Omlouvám se, zda jste poslední slova o blechách a kožichu nepochopili, ale je to důležitou součástí dění na škole a Ulrichova mínění k nejmenovaným osobám.

Tagy: blechy, náměsíčník, šumivé tabletky

4x Komentováno