Je to tady! Co, říkáte si, stejně jako Havraspárští studenti před pár dny? No přece úplně ten nejprvnější večírek tohoto roku. A vězte, nebyl poslední! Dovolila bych si přiblížit Vám aspoň něco málo z toho, co se událo.
Naše milovaná společenská místnost v západní věži byla vyzdobena poletujícími balónky, z nichž se na nás smály naše bývalá slečna říďa Ayana Black a čerstvá absolventka naší báječné školy a naše bývalá primuska Elizabeth McCainová. Hned, jak modrásci vstoupili do dveří, mohli úcítit libou vůni čerstvého kakaa a muffinů, které pro naše mlsné jazýčky vykouzlili naši drazí skřítkové. Po zemi se povalovalo značné množství polštářů, na kterých mohl znavený lid Havraspárský spočinout a kochat se pohledem na hvězdné nebe nad sebou.
Bohužel byla to moje malá osůbka, které připadl ten těžký úkol vše nějak rozhýbat. Pro ty, kteří mne neznají, se svojí výškou dost úspěšně ztrácím mezi prváky a jistě je vám jasné, že i hlásek mám jako nějaká Karkulinka. Ale nebojte se mne. Po prvních pokusech překřičet celou spolku, jsem se vytasila s těžším kalibrem, a vytáhla gong. Jeho hlasitý hlas již utišil všechny přítomné, a já se mohla spokojeně pustit do úvodního slova. A hlavně představit ty důležité, tedy zpočátku prefektky a prefekta, tedy:
slečny Isabellu J. Smith, naši novou prefektku slečnu Marci Mosetovou (budiž jí Rowena na blízku) a též nesmím opomenout pana Rodrigueze Crillonse. Bohužel slečna Will Caullová se nedostavila, a tudíž bude viset a palce ve sklepení. To abyste se tam dole moc nenudili.
Další z významných přítomných byli slečna primuska Lucia Lex Liu a hlavně nový pan ředitel Domenico Ranieri.
Všichni mne dost překvapili, když jsem zavelela, že si všichni krom prefektů mají sednout, tak i slečna primuska a pan ředitel zaujali polohy sedmo. Holt poznali sílu Rowenina ducha (a báli se vystrčit nos mezi masožravé prváky, pozn. šéfredaktorky) Samozřejmě jsem nenechala slečnu primusku ani říďu dlouho odpočívat a po chvíli je vyzvala, aby i oni povstali a představili se nám všem. Slečna primuska nezklamala svým proslovem, ostatně jako vždy, ale pan ředitel nás nebo minimálně mne osobně dosti překvapil, neb nám slíbil řadu zajímavých aktivit.
Hned po svém proslovu si získal většinu havránčat neb se vytasil s jakousi krabičkou, jež nám hrála k tanci a ze stropu se na nás snášeli jakési fáborky či co to bylo.
Havraspárští se hned s vervou pustili do zábavy. Vše by bylo naprosto báječné, kdyby se pár jedinců nepokusilo naučit tajemnou krabičku krákat a ano nezklamali – jsou to přece jen koumáci – dílo se jim podařilo. Myslím, že při příštích pokusech vypustím na dotyčné pár rarachů.
Ale když pomineme tento fakt a pak ještě jeden, tak byl celý večírek velmi vydařený. Myslím, že řadu z vás napadne co nám tak mohlo narušovati průběh veselý. Nebo spíše kdos. Máte pravdu, byl to náš kolejní duch – Sysi Lumpíková. Vyřítila se ze stěny, chaoticky poletujíc po spolce a všem prvákům dala možnost okusit svého sopránu. Lidi ta vám vřískala víc než obvykle. Sysinka, abyste byli v obraze, poletovala a vřískala svým milým hláskem, ze kterého všem zaléhaly uši „SLEČNO BLACK? SLEČNO BLACK?!“ Dále přidala teorii o tom, že jsme všichni mimozemšťané a že vesmír útočí a pokud se nemýlím, že všichni zhyneme strašlivou smrtí. Naše drahá Ayana nám zkrátka všem moc chybí. A samo většina prváků z toho byla dost paf. Někteří se hroutili, jiní téměř omdlévali a ani kakao nám nepomáhalo. Sysinka truchlila nejen za slečnu Black, ale i za pana profesora Goldhaira. Když je však nejhůře, Rowena ti pomůže, na to nesmíme zapomínat! Sysinku usměrnil až náš pan kolejní, který ji vhodně zvoleným kouzlem ducha zahnal.
A tak se první Havraspárský večírek nesl ve znamení vřeštícího ducha, krákající krabičky, smutnění po slečně Black a oslav, že jsme se konečně zbavili McCainové – sláva! A co ten další? Na ten si budeme muset zase počkat. Všechno modré zváno. A samozřejmě pan Ranieri také, když se převleče do modrého hábitu.
Pro Bradavičník sepsala Mara Jade Viessman, do češtiny přeložila Lucia Lex Liu
Tagy: Ayana, krabička, prváci, seznamovák, Sysi
10 února, 2010 at 13:26
Děsně ftipný Luc
10 února, 2010 at 15:21
Maro, skvělé jako vždy.
10 února, 2010 at 16:38
Ó, naše mocná krákající krabička *klaní se hluboko k zemi* 😀 To o těch raraších jsem jakoby přehlídla, jo? 😀
10 února, 2010 at 19:06
Dobrá práce Maro.
10 února, 2010 at 22:25
Děkuji děkuji všem za pochvaly, ale nezapomínejte i na Luc neb ta tomu dala hlavu a patu 🙂
Tudíž kují náš šéfitáne
11 února, 2010 at 02:06
Rádo se stalo. 🙂
14 února, 2010 at 18:01
Jj 🙂 Ta krabička byla dobrá xD
Hemh XD Sysinka říkala něco o hrozné a strašlivácké hromadné havr smrti? xD Mi uniklo asi xD
18 února, 2010 at 23:56
Ne? A ani si to nemyslela? :-d
19 února, 2010 at 09:16
Luci xD Kdo ví xD Já jí do hlavy nevidím xD
23 února, 2010 at 23:01
Raraši? Ó velká krabička nás ochrání! xD