Bradavičník

… Á raz, dva, tři. Raz, dva, tři …
Jistě se tu nenajde nikdo, kdo by neviděl onu novinku na velectěné školní nástěnce. A pokud ano, tak se seberte a běžte se podívat, než se budete věnovat čtení Bradavičníku pod lavicí v hodinách pana Alvaréze. V následujících větách (odstavcích?) Vás ale nechci přemlouvat, abyste to šli zkoušet. Kdepák. Mým cílem je Vám alespoň trochu nastínit, jak to na takových ‚tanečních‘ vypadá.

Hned na úvod musím podotknout, že má maličkost dorazila asi s hodinovým zpožděním a také, že se mi tam ale vůbec nechtělo. Představa, že mi mladší student říká, co mám dělat? Ani náhodou. Má kamarádka, nově i jmenovaná prefektka jedné nejmenované koleje s jezevcem ve znaku, Mia Phoenix mě tam ale násilím dotáhla. Nevím, co bylo nakonec horší. Prcek v roli učitele nebo zmalované holčičky téměř předškolního věku na podpatkách? Těžké to rozhodnutí. Ale zpět k věci. První hodina se konala v prostorách vyklizené klubovny, kde zůstal jen stolek se známým občerstvením a gramofon, který opečovávala naše drahá prefektka Bianca. Úkol byl prostý – najít si partnera a opakovat po ‚učiteli‘ držení, kroky, prostě vše jako cvičené opičky.

Už jsem se zmínila, že mým věrným doprovodem byla slečna Phoenix, na které se dost projevovalo, že už se delší dobu neviděla se svým přítelem? Ne? Tak už to víte. Než budu pokračovat, musím se svěřit s ještě jednou věcí. Já tančit, v rámci možností, opravdu umím a na té hodině jsem byla jen z donucení, tak si zase nemyslete, že jsem takové poleno. Samozřejmě, že bych ten čas využila lépe, třeba pro sepsání eseje pro pana Stanleyho. Ale zpět k tanci. Dle mého skromného názoru jsme byly s Miou nejlepší. To, že jsme si navzájem pošlapaly nohy (já jí v teniskách, ona mě v botách na podpatku!), bych mohla asi vypustit, ale to už je jedno. Prostě sranda musí být a k té nějaké to ‚lehké‘ zranění přeci patří. Alespoň jsem si ověřila, že Waltz není tanec pro mě.

Co dodat? Celkem jsem si to užila, i když na dalších hodinách můžu s klidným srdcem chybět, a Vám jen doporučím, abyste se šli podívat minimálně na jednu hodinu. Takže připomínám, pro ty, kteří nečtou nástěnku a ani to nemají v plánu – každé pondělí od 18 hodin v pátém patře a nezapomeňte tuny čaromake-upu, lodičky a nějaké minišaty, jinak nebudete in.

Pozn. autora: Jména pořadatelů nejsou zmíněna úmyslně, kdo si to má taky všechno pamatovat?

8x Komentováno