Bradavičník

Vedení školy vyhlásilo dvoutýdenní prázdniny. Obloha vypadá, jako by na ni někdo vylil čistící lektvar. Rozkvetlé květiny voní, jako sladký dýňový džus a ptáci přenádherně pějí. Pomalu se procházíte hradními pozemky a vaše smysly jsou zaměstnány hlavně vnímáním všech těch pohádkových faktorů. Zapovězený les vypadá mnohem méně zapovězeněji než kdy dříve. Jezero je tiché, klidné a blankytně modré. Vítr si hraje se stébly smaragdově zelené trávy a vrba mlátička jakoby usnula. Vracíte se po pěšině cestou do hradu. Na famfrpálovém hřišti se právě trénuje. Blížíte se pomalu ke skleníkům, odkud vychází student z cizí koleje, načež vás s nadšeným zamáváním vřele pozdraví. Vidíte jej snad poprvé v životě, ale proč mu jeho dobrotu neoplatit? Jdete dále přes nádvoří, až projdete do vstupní síně a s každým vaším krokem známých i neznámých tváří stále přibývá. Každý má na rtech nefalšovaný upřímný úsměv od ucha k uchu. Mávají na vás a s neuvěřitelným elánem se baví s ostatními. Z každého rohu se ozývá hlasitý smích a najednou se odkudsi z neznáma ozve protivné řinčení.
Ano! Je na čase se probudit do, pro mnohé nepříjemné, reality. Je konec října, takže pokud při ranním vstávání pohlédnete přes tmu, která ubírá na dni, neuvidíte nic, než těžké dešťové kapky a ve větru běsnící Zapovězený les. Takovýto pohled většinu z nás nikterak k bezstarostnému vstávání nepřinutí. Přeci jen vyhřátá postel je vyhřátá postel.
Za pár chvil vás ale čeká pěkně dlouhé vyučování. Nad pár hodinami zabědujete, proč jste se do nich vůbec hlásili. U dalších dostanete předlouhý úkol, který již tradičně ponecháte na víkend.
Ti méně znalí mají tu nevýhodu, že je naše „náladové“ schodiště občas zanese do jiné části hradu, než se nachází učebna, ve které měli již pře pěti minutami být. Při sprintu zpět je pak okřikují rozladěné obrazy, že se po chodbách neběhá a když konečně dorazí do hodiny, dostane se jim za odměnu školního trestu.
Knihovna studentům obvykle pomáhá lépe se soustředit na učivo, a tudíž se stává místem, bez něhož se alespoň tři dny v týdnu prostě neobejdete. A pak? Vracíte se po úmorné dřině do Velké síně na večeři a zpětně se odeberete do ložnic. Cestou se sem tam zastavíte se známými a prohodíte pár slov. Nebo se setkáte s neznámými, kteří na vás podivně shlíží. Ani nemusíte znát důvod a už se za vámi někdo hloupě pochechtává nebo prostě uslyšíte povýšené Pche. Ve společenské místnosti se pak dozvídáte o jakési „válce mezi kolejemi“. Na to můžou být různé reakce. Někdo nad tím mávne rukou a víc se nezajímá. Jiný se cítí dotčen a jako správný student své koleje se za ni hodlá prát.
Kvůli čemu ale vlastně takové války vznikají? Jediné co k tomu dodám je pouze to, že ať je váš nejnovější model koštěte jakkoli závratně rychlý, nikdy nepřekoná rychlost roznášení drbů.
A teď je již čas jít spát.

2x Komentováno