Bradavičník

Pomalu ale jistě se začíná ochlazovat a zima už klepe i na vstupní bránu našich milovaných Bradavic. Přesto, že se na křehké trávě čím dál častěji objevují zimní mrazíky a všechny stromy již shazují listy ze svých větví, náš famfrpálový tým nezahálí. Ano. Každý týden okupuje famfrpálové hřiště a trénuje. Jeho členové se zdokonalují, učí se novým možnostem, ale především dělají sami sebe šťastnými a to vše i pro nás. Myslím, že náš famfrpálový tým je jedna z věcí, na které můžou být všechna morčata opravdu hrdá a to i ta, která famfrpál, jako sport sám o sobě, moc nemusí. Řekněme si upřímně… Není to osvobozující si po dlouhých hodinách prosezených ve školní lavici v hrobové tichosti pořádně z plna hrdla zavýskat na zápasech tak, že nebudete potřebovat ani Sonorus aby vás slyšeli až Prasinkách? Je, a kdo říká že ne, ten si to užívá nejvíc. No a abych vám trochu přiblížila ty naše kolejní hrdiny, učinila jsem s nimi takové “malinké“ interview.

Alanyniss Almarová – chytačka a kapitánka

Pamatuješ si, kdy jsi poprvé letěla na koštěti?

Vzpomínám si, že tehdy mi mohlo být sotva sedm let, kdy jsem na koštěti seděla poprvé. Letělo se do zooparku nedaleko domova. Strýc vzal sestřenku a já letěla s bratrancem. Byl to ohromný zážitek, na který jenom tak nezapomenu.

Jaký jsi při tom měla pocit?

Pocity to byly takové smíšené. Jednu dobu jsem myslela, že se mi udělá zle, jindy jsem z letu byla opravdu nadšená a líbilo se mi to.

Jak jsi se dostala k famfrpálu?

Bylo to v době, kdy mi táhlo teprve na devět let. Poprvé jsem poznala, jaká je doprava pomocí přenašedla. Sice jsem hned po přemístění zvracela a myslela si, že kouteček, u kterého jsem tak shrbeně stála, bude mým partnerem na celý večer. Bohužel si už nevzpomenu k jaké soutěži to utkání patřilo, ani které týmy proti sobě nastoupily, pamatuji si akorát jak jsem z toho byla nadšená. Už jsem věděla, že takto jednou budu muset hrát také a nebo se o to alespoň pokusit. Když jsem se v prvním ročníku dozvěděla, že se famfrpál hraje i na naší škole, zjistila si podmínky pro přijetí do družstva, netrvalo mi to ani hodinu a byla jsem mezi prvními spolužáky přihlášena na hodinách létání. Ve druhém ročníku se konečně naskytla příležitost se o to pokusit. Netrpělivě jsem čekala na den, kdy naše kapitánka, Johnny Morsová, konečně uspořádá výběrový trénink. Hned na tom prvním jsem nemohla chybět a nejspíše jsem ji i tehdejší nebelvírskou kapitánku, svým výkonem nadchla.

Máš nějaký famfrpálový vzor?

Vzor? Ještě abych neměla žádný famfrpálový vzor. Samozřejmě, že mám a jsou jimi hned dva mí oblíbení hráči. Jedním z nich je velice známý střelec anglické reprezentace a Newcastleských pušek Peter Graham a chytačka hrající v týmu Arendalských žihadel, která se dříve nebo později probojuje do sestavy týmu norské reprezentace, Inge Sölskaerová.

Jestlipak jsi někdy v prváku létala bez dozoru profesora?

Jestlipak jsem někdy jako prvanda létala bez dozoru profesora? Na toto se snad nikdo nemusí ani ptát. Jasně že létala a doufám, že tento článek nebude číst nikdo z profesorů létání. Naštěstí… a to musím zaklepat, se mi nikdy nic vážného nestalo. Koště, které jsem si tajně vypůjčila z otevřeného školního přístěnku na nádvoří, mě občas neposlouchalo, ale já se ho naučila zklidnit. I když, pamatuji si i na jeden z mnoha pádů, ovšem ten byl ošklivý. Tajně vypůjčené koště se mnou házelo ze strany na stranu a i když jsem se zuby nehty držela, nakonec jsem přece spadla a jak na potvoru do hustého křoví nedaleko břehu jezera. Naštěstí to kromě zlomené ruky a několika škrábanců a sem tam nějaké otlačeniny, dopadlo dobře.

Stala se ti někdy na koštěti nějaká příhoda, na kterou se nedá zapomenout?

Tato příhoda nebyla přímo na koštěti, které si také splnilo svoji roli, ale na loďce, na které jsme se spolu s mým spolužákem a kamarádem vydali na projížďku po jezeře. Naprosto klidná hladina se rozvlnila a my si začali všímat vynořujících se zlatých rohů. Ano, byl to vodní drak, ale kdopak měl tušit, že je to zrovna Edward, mazlíček naší paní profesorky, co učí jak pečovat o kouzelné tvory? Veškerá odvaha byla ta tam, začali jsme panikařit a snažit se za každou cenu dostat ke břehu, jenže jak se makalo, taková to byla dřina a zdálo se, jako bychom se nehnuli z místa. Vyletěla pro nás kdysi má nejoblíbenější profesorka létání, která byla schopna s námi oběma zároveň přeletět ke břehu. Jenomže jak se mohlo předvídat, stalo se skutečností a ve třech na jednom koštěti se opravdu letět nedalo. Naštěstí krátce na to přiletěla naše starší spolužačka, která mě už dříve tahala z malérů, pomohla mi naskočit za ní na koště a i já se konečně dostala na břeh.

Jak bys zhodnotila vztahy ve vašem týmu?

Myslím si, že vztahy v našem famfrpálovém týmu jsou více než dobré. Ovšem najde se někdo, koho třeba velice nudí rozcvička, fláká ji a vypadá, že během ní snad i usne, s tím si to vždy velice rychle vyřídím a na konci tréninku je ještě unavenější než já sama. Ale i to k týmu patří. Ne všichni mohou být svatoušci.

A co morčata a ostatní famfrpálové týmy? Vycházíte spolu?

V dnešní době náš kolejní tým trénuje současně se zmijozelským a jsem ráda, že hráči spolu vychází kamarádsky. Nový hráč se učí od zkušenějšího a mezi našimi kolejemi na trénincích nevládne žádná rivalita. Pamatuji si, že minulý rok byla jediná rozepře mezi námi a nebelvírskými, ovšem toto je pryč a já doufám, že se ne jen s nimi, ale i s havraspárskými dohodneme na přátelském utkání, popřípadě i na školním famfrpálovém turnaji.

Vidíš svou budoucnost z násady koštěte, nebo máš v úmyslu jít jinou cestou?

Svoji budoucnost nemám přímo vytyčenou. Od bratrance jsem zaslechla že pokud splním tři podmínky a to, že mi bude patnáct let, úspěšně složím zkoušky náležité kouzelnické úrovně a budu dobrá v létání i ve famfrpálu, mohla bych začít trénovat a hrát s profesionály v lize. Toto je zatím můj jediný vysněný cíl, ovšem je jasné, že jak jsem rok od roku starší a starší, těch cílů bude neustále přibývat.

Mia E. Phoenix – střelkyně

Pamatuješ si, kdy jsi poprvé letěla na koštěti?

Jasné, že pamatuji. Když mi bylo osm, tak jsem viděla sestru, jak se prohání na koštěti. Oslovila jsem ji a sedla si před ni. Letěla jsem s ní a i když jsem se trochu bála, bylo to úžasné!

Jaký jsi při tom měla pocit?

Jak jsem řekla, neuvěřitelné. Nemohla jsem uvěřit, že nestojím na zemi a že letíme jak ptáčci.

Jak jsi se dostala k famfrpálu?

Už od mala mě zajímal. Tak jsem se ve třeťáku snažila protlačit na nějaký post a byla jsem nakonec náhradník. Ale nakonec se ze mě stal hráč a mám post střelce.

Máš nějaký famfrpálový vzor?

Ne. Myslím, že člověk by se měl řídit sám sebou. To co dokázal někdo jiný neznamená, že musí dokázat on. Totiž ten kdo je náš vzor, toho kterého „kopírujeme“ byl taky na nule a musel si to vydřít sám. Takže nemám vzor a ani nevím, jestli nějaký chci.

Jestlipak jsi někdy v prváku létala bez dozoru profesora?

No ba. Mi řekni, kdo ne? Měla jsem i vlastní koště… ale pšš. V noci jsem se vypravila k jezeru a vždy hrozně nízko nad zemí létata… měla jsem tam takovou skrýš, takže na to nikdo nepřišel. Díky Teddymu.

Stala se ti někdy na koštěti nějaká příhoda, na kterou se nedá zapomenout?

Příhody se dějí vždy. Ale vzpomínám si na jednu né moc pěknou. Nestala se mně, ale mé velmi dobré kamarádce. Letěla a jak smykem brzdila, tak se moc nahnula a přepadla. Držela se jen na jedné ruce, bohužel ji měla zraněnou, takže bylo jasné, že se hned pustí. Zároveň s Álou jsme použili kouzlo a pod ní se objevili dvě „matrace“ takže spadla do měkkého. Měla z pekla štěstí.

Jak bys zhodnotila vztahy ve vašem týmu?

Jsou velmi dobré. Samozřejmě jsou někdy neshody, ale to hned pomine, jakmile se vžijeme do hry. To pak musí starosti a neshody stranou. Když však má někdo opravdu blbou náladu a kazí hru, naštve mě to a né jen mě. Vezmu ho stranou nebo někdo jiný a promluvíme mu do duše. Jinak hru ani vztahy nic nenarušuje a myslím, doufám že jsme dobrý tým.

A co morčata a ostatní famfrpálové týmy? Vycházíte spolu?

Bohužel teď byly nějaké komplikace, ale vše se urovnalo, takže je to v pohodě. Nejlépe vycházíme se zmijozelem, se kterým taky sem tam trénujeme. Nejméně asi s havraspárem. Popravdě jsem je viděla jen málokrát trénovat. Ale je to v pohodě.

Vidíš svou budoucnost z násady koštěte, nebo máš v úmyslu jít jinou cestou?

Budounost z násady koštěte určitě nevidím. Famfrpál je hrou, když se stane prací, tak hra končí. Být profesionálním hráčem znamená nechat se peskovat a promlouvat si do duše. Vše musí stranou. To nechci. Chci mít svůj život i úžasnou práci a famfrpál jako koníček. Napsat přátelům a domluvit se na nějakém zápasu. Jen tak pro radost.

Gregory Josua Lester – brankář

Pamatuješ si, kdy jsi poprvé letěl na koštěti?

Už to pár let bude, ještě před tím, než jsem nastoupil do Bradavic. Mám dva starší bratry, takže jsem si s oblibou zkoušel jejich košťata.

Jaký jsi při tom měl pocit?

Nevím, spíš mi šlo hlavně o to se na koštěti udržet. Rozhodně mě to ale už tehdy bavilo mnohem víc než učení.

Jak jsi se dostal k famfrpálu?

Nehodlal jsem zůstat u létání na dvorečku – famfrpál jsem sledoval a hrát jsem ho začal v druhém ročníku tady na škole.

Máš nějaký famfrpálový vzor?

Briana Fellise, národního brankáře za USA.

Jestlipak jsi někdy v prváku létal bez dozoru profesora?

To se neříká… nejspíš jo, ale nikdy mě snad nechytili.

Stala se ti někdy na koštěti nějaká příhoda, na kterou se nedá zapomenout?

Jednou v Londýně o prázdninách jsem se zapletl s nějakým chlapem z Obrtlé. Docela slušně jsem se tehdy vysekal.

Jak bys zhodnotil vztahy ve vašem týmu?

Všichni spolu vycházíme, nemáme mezi sebou žádnou rivalitu, spíše si snažíme pomáhat.

A co morčata a ostatní famfrpálové týmy? Vycházíte spolu?

Nejlépe jsme vycházeli se Zmijozelem, míváme společné tréninky, ale nikdy jsme nic proti ostatním neměli.

Vidíš svou budoucnost z násady koštěte, nebo máš v úmyslu jít jinou cestou?

Takhle jsem nad tím ještě nepřemýšlel, teďka mě čekají zkoušky NKÚ a spousta učení. K famfrpálu se můžu obrátit i po nich, takže se teď soustředím hlavně na ně.

Lucy McGrey – střelkyně

Pamatuješ si, kdy jsi poprvé letěla na koštěti?

Samozřejmě, že si to pamatuji. Na to nejde zapomenout, takový zážitek je na celý život. Poprvé jsem na koštěti seděla až tady na škole na praktických hodinách. Dříve jsem neměla možnost.

Jaký jsi při tom měla pocit?

No pocity byly různé. Nemohla jsem uvěřit, že něco takového mě unese a udrží ve vzduchu. Když jsem koště dostala do ruky, měla jsem nutkání ho zahodit a upalovat, co nejdál. Ale můj prvotní strach jsem překonala a nasedla a odrazila jsem se od země. Když jsem byla ve vzduchu stále jsem měla divný pocit, ale jak jsem se rozletěla vše ze mě padlo. Nezapomenutelný zážitek.

Jak jsi se dostala k famfrpálu?

O famfrpálu jsem se taky dozvěděla až zde. Hodně spolužáků vykládalo nadšeně o tomhle sportu, a tak mi to nedalo a šla jsem se podívat na trénink. Myslím, že to byl Nebelvír, ale nejsem si jistá. Zaujalo mě to, takže jsem se o tenhle sport začala poněkud více zajímat.

Máš nějaký famfrpálový vzor?

Nemám vyhrazeného nějakého určitého hráče jako vzor. Obdivuji všechny hráče famfrpálu, i ty kteří hrají za menší kluby a nejsou příliš známí. Vzor je pro mě skoro každý hráč, který se věnuje famfrpálu. Dokonce jistý vzor pro mě jsou i mí spoluhráči, jak z našeho týmu tak i ze zmijozelského.

Jestlipak jsi někdy v prváku létala bez dozoru profesora?

No jestli mě paměť neklame, tak asi na konci prváku na mrzimorském tréninku, ale to bylo jen chvíli, poté jsem létala s dozorem. Mám ten dojem, že nás tam bylo více. Ale nic z toho nebylo, žádné stržené body ani trest. A jednou mě kapitánka družstva svezla na koštěti, ale také se to obešlo bez odezvy, nikdo nás nenachytal.

Stala se ti někdy na koštěti nějaká příhoda, na kterou se nedá zapomenout?

No žádná extra příhoda, která by se mi vryla do paměti není. Jako asi každému, kdo začínal létat na koštěti, se mi stávaly takové nehody, že jsem se jen tak tak držela, abych nespadla a nebo, že semnou koště tak škublo, že jsem se viděla už rozpláclá na zemi. Ale jestli chci lítat, tak se musím oklepat a hodit to na hlavu a znovu letět. A to asi každý.

Jak bys zhodnotila vztahy ve vašem týmu?

Snažíme si pomáhat a navzájem se respektovat, tedy to je můj pocit. Myslím, že v našem týmu jsou ty nejlepší vztahy.

A co morčata a ostatní famfrpálové týmy? Vycházíte spolu?

S háďaty chodíme na trénink a nestěžuji si. Myslím, že taková spolupráce je pro obě koleje výhodná. S ostatními týmy jsem se ještě nedostala moc do styku.

Vidíš svou budoucnost z násady koštěte, nebo máš v úmyslu jít jinou cestou?

No nevím, co bude za pár let. Třeba prolítnu u NKÚ. Ale ať se stane cokoliv, budu se snažit zůstat u famfrpálu, alespoň jako u koníčka.

Stan Smith – chytač

Pamatuješ si, kdy jsi poprvé letěl na koštěti?

Ano pamatuji si to, jakoby to bylo včera. Poprvé jsem usedl na koště v prvním ročníku, kdy jsem poprosil profesorku Rimstar, tehdy ještě Blackovou, zdali by mi nedala soukromou lekci.

Jaký jsi při tom měl pocit?

Měl jsem pocit volnosti a nezřízeného štěstí.

Jak jsi se dostal k famfrpálu?

Přečetl jsem si o něm v knize, myslím chvilku poté, co jsem začal létat a

zalíbil se mi tam post chytače. Tak jsem si řekl, že bych mohl zkusit něco nového.

Máš nějaký famfrpálový vzor?

Nemám žádný famfrpálový vzor, protože žádného hráče, kromě našich neznám.

Jestlipak jsi někdy v prváku létal bez dozoru profesora?

V žádném případě! Nikdy bych neporušil školní řád, pokud by to nebylo nutné.

Stala se ti někdy na koštěti nějaká příhoda, na kterou se nedá zapomenout?

Když jsem poprvé usedl na koště, nebo když jsem si narazil záda po nemilém pádu, při nezdařeném smyku.

Jak bys zhodnotil vztahy ve vašem týmu?

Přiznám se, že ani nevím. Některé spoluhráče vlastně skoro ani neznám. Jen vím, jak se jmenují. Víte, já nejsem společenský typ.

A co morčata a ostatní famfrpálové týmy? Vycházíte spolu?

Dle mého názoru ano. Žádné osobní nenávisti si nejsem vědom.

Vidíš svou budoucnost z násady koštěte, nebo máš v úmyslu jít jinou cestou?

Na tuhle otázku vám bohužel neodpovím. Rád bych si ji nechal pro sebe ještě pár těch let.

Harry Glester – odrážeč

Pamatuješ si, kdy jsi poprvé letěl na koštěti?

Tak to si náhodou pamatuji přesně. Bylo to v pěti letech… taťka mě chtěl trochu zaučit.

Jaký jsi při tom měl pocit?

Byl to pocit, že dělám něco co dělají milióny lidí na světě. Jednoduše to byl nádherný zážitek…

Jak jsi se dostal k famfrpálu?

K famfrpálu jsem se dostal přes taťku. Ten v tomhle oboru pracuje, takže mě neustále tahá na zápasy a podobné akce.

Máš nějaký famfrpálový vzor?

Abych řekl pravdu, je to celé mužstvo Falmouthských sokolů a to i přesto že vím, že není tak dobré.

Jestlipak jsi někdy v prváku létal bez dozoru profesora?

Jakožto slušňáček jsem bez dozoru profesora za celý první ročník neletěl. Možná jen na tréninku, ale tam myslím byl vždycky nějaký ten profesor.

Stala se ti někdy na koštěti nějaká příhoda, na kterou se nedá zapomenout?

Ano, stala. Nezapomenutelný let okolo našeho domu a následné naražení do balkónu, který se tam zničehonic objevil. To už jsou ovšem alespoň tři roky.

Jak bys zhodnotil vztahy ve vašem týmu?

Myslím, že jsme tam všichni víceméně kamarádi a vztahy mezi námi jsou dobré. Jsou ale všichni skvělí!

A co morčata a ostatní famfrpálové týmy? Vycházíte spolu?

No, vím, že nejlepší vztah máme se zmijozelským famfrpálovým týmem, ale taky to občas zadře. O nějakém větším přátelství s jiným týmem nevím.

Vidíš svou budoucnost z násady koštěte, nebo máš v úmyslu jít jinou cestou?

Chtěl bych se tím zabývat, ale spíše jen jako koníčka. To ale takového koníčka, že budu na koštěti stejně pořád. Je také možné, že budu pracovat jako otec někde ve famfrpálové branži.

Johnny Morsová – obrážečka

Pamatuješ si, kdy jsi poprvé letěla na koštěti?

Na koštěti jsem letěla někdy hodně dávno. Ale svoje první koště jsme dostala pokud si dobře vzpomínám až když jsem nastoupila do školy tady v Bradavicích. Rodiče měli strach, že se na tom někde zlámu vaz.

Jaký jsi při tom měla pocit?

Jéje, to jsou mi otázky.. Zajímavý pocit. Jaký můžete mít pocit když najednou sedíte na něčem vratkém co sebou hází a ještě při tom nemáte nohy na zemi, ale jste kdesi vysoko ve výškách…?

Jak jsi se dostala k famfrpálu?

K famfrpálu jsem se dostala prvně tady na škole samozřejmě. Ale zajímala jsem se o něj již dříve.

Máš nějaký famfrpálový vzor?

Mám. Sicomu Wylson. *smích*

Jestlipak jsi někdy v prváku létala bez dozoru profesora?

Samozřejmě že ne! Jsem nikdy neporušovala pravidla a řád školy přece.

Stala se ti někdy na koštěti nějaká příhoda, na kterou se nedá zapomenout?

Jakýkoliv let na koštěti je nezapomenutelný. Až na ten první, který si nepamatuji, kdy že to byl….

Jak bys zhodnotila vztahy ve vašem týmu?

Echm, současného týmu? Myslím že vztahy jakéhokoliv sdružení mrzimorských jsou skvělé. A to jak pod vedením famfrpálového týmu Al či někým jiným. Hlavně si hráči musí udělat čas, echm echm.. Aby se mohli vztahy jen a jen utužovat.

A co morčata a ostatní famfrpálové týmy? Vycházíte spolu?

Nevím nevím. Od toho je tady bulvár aby to na nás práskal ne? Se přiznávám, jsem dlouho na žádném společném tréninku nebyla..

Vidíš svou budoucnost z násady koštěte, nebo máš v úmyslu jít jinou cestou?

Ne ne, nehodlám mít přelámanou čelist od potlouků a neustále mozouly na ruce od pálky. Nemluvně o tom celkem nepohodlném sedění na koštěti. Hlavně když na něm tedy sedíte dlouho… Ale beru to jako skvělou zkušenost do života. Jak hraní za tým, tak vedení týmu.

A na konec ještě skupinové foto…

Zleva doprava : Johnny Morsová, Harry Glester, Alanyniss Almearová, Gregory Joshua Lester,  Lucy McGrey, Mia E. Phoenix, Stan Smith

Tagy: famfrpál, rozhovor

9x Komentováno