Bradavičník

Pád slunce, luny, jitra, poledne.
Pád úsvitu, pád šera, známých hodin pád.
Pád tepla, veselí, pád zdravé pohody.
Pád cesty, ulice, a není kam se brát.
Pád citu útěchy, jenž se nám odepřel.
Pád stínu, jasu, motýlů, pád včel.
Pád plodů, květin, ptáků, listí
– Listopad

Ráno. Okna začala trochu blednout a já věděla, že vychází slunce. Vyběhla jsem ven, zrovna, když se první praménky bledě růžového světla začaly stydlivě plazit přes hory. Byly čím dál výraznější a jasnější, až se barvy vrhaly vodopádem po úbočí hor a vtékaly do jezera, ve kterém se líně převalovala olyheň. Vtékaly stále rychleji a rychleji, až nastal obrovský výbuch barev, slunce se vyhouplo na vrcholky hor a usmálo se na nás. Hory, rozpačité, že byly přistiženy v nočních úborech, zrůžovělé spánkem, se usadily s daleko větší povýšeností a nastavily modré obloze své studené, bílé profily.

Ráda bych pokračovala v té naivní představě o ideálním ránu, ale ať se snažím sebevíc, nejde to. Proč? Protože je listopad. Třetí podzimní měsíc. Už je poměrně chladno, ale stále bez sněhu. Člověk marodí, protože  má za sebou celkem slunečný říjen a takový pokles teplot prostě neustojí. Ach ano, ještě je tu změna přírody. Zatímco září a říjen zabarvily vše kolem do krásných barev, které sluníčko ještě rozzářilo, listopad je měsíc změny k horšímu. Rostliny umírají, popřípadě se zavrtávají pod zem a připravují se na sněhovou nadílku. Stromy shazují to nádherné umění v teplých barvách a jsou smutné, bezvýrazné. A aby toho nebylo málo, den se více a více zkracuje.

Ve škole to také není žádná sláva. Blíží se konec prvního čtvrtletí, úkoly se jen hromadí a nejsou lidi, kteří by je vypracovali. Profesoři to jen stěžují a tváří se, jako byste snad mohli za to, že se rozhodli jít učit a nedostávají žádný úchvatný plat. Rádi byste utekli ven, ale vše kolem má pod svou mocí krutý a nelítostný listopad. Takže jste nuceni trávit dny zíráním do plamene v krbu nebo odpočítáváním minut, které zbývají do konce dne.

Nesmím zapomenout zmínit šílenství, které se pomalu, ale jistě začíná objevovat. Jsme totiž zase o měsíc blíže Vánocům. „Co komu dám?“ nebo „Mám je strávit s rodinou nebo kamarády?“ je na denním pořádku a Vy jen proplouváte mezi tím vším a přemýšlíte, co si dáte k obědu.

Nemám ráda listopad. Je to velice neveselý měsíc a člověk se jen zbytečně stresuje. Ať už kvůli úkolům nebo kvůli Vánocům. Možná přeháním, podzim nemám moc v oblibě, ale možná taky ne. Jistě se tu najde aspoň jeden člověk, který bude souhlasit …

Tagy: listopad, podzim

4x Komentováno