Bradavičník

Milí studenti, vážení kolegové, zábavní duchové a jiné obyvatelstvo hradu,

tímto Vám dávám na vědomí, že od dnešního dne jsem tu s profesorkou Sophie G. Florentini (Která o tom ještě neví) připravil každodenní rozvičku a běh okolo hradu přes jezero až kam nás nohy donesou!

Ptáte se jaký to bude mít účinek?! Na to mám pro Vás jednoduchou odpověď; pro Vaši fyzičku! Ano, slyšeli jste dobře! A tato věcička Vám pomůže při mnohém, nevýmaje lepšího kouzlení, zdravého života etc..

Takže se na Vás budeme těšit každičké druhé ráno od 7.00 hod.

Sraz bude na nádvoří, kde se rozutíkáme podle nálady.

Pokud nějaký profesor zaspí, neváhejte a nečekejte na něj. Běžte si zlepšit kondici i bez něj. Ale ať se v pořádku vrátíte na vyučování!

Jistě jste si stejně jako já přečetli před pár dny toto oznámení o tom jak se naši drazí profesoři kromě našeho ducha rozhodli tužit i naše tělo. Já osobně, když jsem zahlédla toto oznámení jsem si sama pro sebe řekla, že je to super. Neboť mi ranní cvičení už prostě chybělo, na hradě jsem zatím neobjevila moc míst, kde by se dalo v klidu a pohodlně trénovat a cvičit. Tedy krom školních pozemků, ale tam to taky není vždy ideální, věčně prší. No takže jsem si řekla, že se rozcvičky prostě zúčastním. V den, kdy se měla konat první hodina, jsem tedy vstala, musím říct, že bylo velmi brzy, nevím kolik, na hodiny jsem nekoukala, nicméně byla ještě tma. No nic, spát se mi už nechtělo, tvrdnout v pokoji nebo ve spolce taky ne, tak jsem se vydala ven. Původní plán teda byl, že půjdu do síně na snídani. Ovšem, když jsem procházela vstupní síni kolem brány, tak ke mně dolehl svěží ranní vánek, takže jsem své kroky stočila ke schodišti na nádvoří. Pomalu, ale jistě jsem se přikradla na nádvoří, přece jen jsem nevěděla kolik že je přesně hodin, takže tu byla jistá možnost, že je ještě po večerce. Ovšem, když jsem stanula na vrcholu schodiště tak touha po volném prostoru a chuť zkusit trénink ve tmě, mě donutila schody potichu sejít a vydat se k jednomu travnatému prostranství mezi stromy na nádvoří.

Tam jsem stanula v jednom z rohů, rozhlédla se, i když uznávám, že moc toho vidět nebylo, jestli je vzduch čistý, a když jsem zjistila, že dobrý, tak jsem udělala první hvězdu ve tmě. Zrovna ve chvíli, kdy jsem se vnitřně radovala z  toho že se mi hvězda povedla, mě najednou zničehonic ozářilo prudké světlo. Okamžitě jsem zvedla ruce před obličej ve snaze zakrýt si oči a snažila se aspoň částečně zamžourat na toho, kdo mě tak osvítil. Ano, napadla mě myšlenka na útěk, co kdyby to bylo něco nebezpečného, že, třeba nějaký tvor, co ještě neznám, ale beztak by to nemělo cenu, dotyčný by mě jistě chytil vcelku okamžitě či tak nějak podobně. No nic, onen tvor nakonec hůlku kousek odklonil, takže já dostala příležitost zjistit, že je to něco mnohem horšího než příšera, profesor. Konkrétně pan Alessandro Nicolsburg.

Ano, samotný tvůrce myšlenky ranních rocviček, který mě po celou dobu vyslýchal co tam dělám a jakto že nespím. Já jsem mu tedy po pravdě a snad i slušně odpovídala, že sic nevím kolik je hodin, ale že trénuju na jedno představení, co budeme mít se Ziggym až se vrátím domů. Ovšem pan profesor mi neuvěřil ani slovo, celou dobu si myslel, že si z něj dělám legraci. Přitom by stačilo aby se koukl do nějaké kartotéky a jistě by zjistil, že si z něj legraci opravdu nedělám a navíc že bych mohla jeho slova považovat za urážlivá. Nicméně mě, zatímco mi vyhrožoval ztrátou bodů, nakonec poslal zpět do hradu. Ovšem v tu chvíli jsem se ozvala, teda doslova ho začala prosit, ať nám nebere body, vždyť spolužáci za nic nemohli. No tak se tedy nakonec rozhodl, že bodů nám sebere o něco míň, než chtěl a že mi zadá trest, ovšem ten jsem musela mít do osmi hodin hotový..No nic, tato situace sic byla nepříjemná, ale dále k ní snad už nemám co říct. Snad jen pár otázek. Co jsem vlastně udělala tak moc špatně? Vždyť jsem jen chtěla mít ranní rozcvičku. Ano uznávám, rozhodla jsem se pro ni o pár hodin dřív, než měla být , ale beztak mám pocit, že to by snad nemělo vadit, ne? Co je na tom tak zlého jít si zacvičit v pět ráno? Jistě, toto bylo v mém trestu, popsat sto nebezpečných věcí, co se mi můžou stát při nočním potulování mimo hrad. No ale já se nikde netoulala, jen jsem byla na nádvoří, kde jsem si chtěla v klidu zacvičit. Znamená to snad, že rozcvička není pro všechny? Nechci tady pana profesora nijak obviňovat, když jsem ho to ráno viděla, tak neměl zrovna nejlepší náladu, ale to asi bylo dáno tím, že asi moc dobře nespal, má chodit spát včas a měl by klid a nebo se jít před spaním projít, to pomáhá, no, když se nad tím tak zamyslím, tak se možná zrovna procházel…No nic. Spíš se vyjádřím k mé otázce. Jak je to tedy s tou rozcvičkou? A co má udělat studentka, jež se chce cvičit v pět ráno? Do spolky nemůžu, tam bych mohla někoho vzbudit, po hradě taky nemůžu, tam bych mohla potkat nějaké strašidlo a to by mohlo vzbudit celý hrad…Takže se ptám, jak?

Tagy: běh, profesoři, úvaha, Zdraví

3x Komentováno