Bradavičník

On se pergamen vyrábí ze stromů? Já měla za to, že z kůží…

Nestyďte se za pravdu!

Moooc pěkné!!! 😉 Vážně.

Zoro, Carmen.. a případně všem, kteří to sem ještě dopíšou po vás – já si to neuvědomila. Tak se omlouvám se svou nedokonalost, holt se stane ^^

Jinak děkuji za podporu, dělá mi to radost 😀

😀 Zbožnuju tvé novinářské umění 😛 Zvlášť to jak dokážeš se někomu omluvit a druhého přitom urazit 😀 Dobře ty 😛

Nádherně napsáno. A kdo i po tomhle článku bude tvrdit, že my Zmijozelští jsme arogantní šmejdi, kteří se nedokáží omluvit, tak je to Vaše věc. I já se omlouval jedné Vaší studentce, bez valného úspěchu. Takže my jsme udělali první krok na cestě k usmíření našich kolejí. Myslím, že je teď řada na Vás…přijmete naše hozené rukavice?

Co se týká koleje, tak proti té vlastně nic nemám, i když je s podivem, že všichni mí prozatímní nepřátelé jsou odtamtuď, ale to asik tak úplně nebude kolejí..Znám od vás i pár fajn lidí..No nic, co se týká té omluvy, tak se nevyjadřuju. Ovšem možná to bude něco podobného jako u Ulricha. Jeho omluvu jsem nepřijala, páč jsem poznala že není upřímná. Jak je to teď tady, to zrovinka teď neposoudím..Ovšem…

No řekněme si to Agnes upřímně – ta omluva upřímně rozhodně nezní. To není ani tak omluva, jako další výsměch. ^^ Lidi, kde vy na to chodíte?

Díky za poklonu Andrew 😛 🙂

Omlouvat se s výsměchem? To už radši vůbec. 😀

Vaše přání je mi rozkazem. Tak, nejprve si představme hlavní postavy:

Budulínek: synek bohatých rodičů (variantně prarodičů), jedináček. Že byli bohatí, svědčí zmínka o tom, že měli dostatek hrášku. Nepochybně si ho nakradli, poctivě k němu určitě přijít nemohli (poctivou prací přece nikdo nemůže zbohatnout, jak všichni dobře víme – z jistých kruhů).

Liška: matka více dětí, otec Lišák se v příběhu nevyskytuje. O sociálním postavení lišky raději nebudeme nic předjímat, v příběhu se o tom nic nepraví. Jen bych si dovolil poznamenat, že Lišák se na rodinu patrně buďto vykašlal, nebo bručel toho času v base. V sudu někde pod vodou určitě neležel, to by Liška neměla potřebu krást u Budulínka hrášek.

A teď příběh: Liška, místo aby si našla práci a na hrášek si řádně vydělala, začla brousit kolem domu a Budulínka pomocí nesplnitelných slibů přesvědčila (každému s kouskem rozumu musí být jasné, že na ocasu Budulínka neunese), že má otevřít dveře. Jakmile to Budulínek udělal, Liška mu sežrala veškerý hrášek a ještě udělala binec v domě.

Ponaučení? Je v samotné pohádce, milé děti: každému, kdo se závistí usiluje o cizí majetek prostřednictvím podloudných a lživých slibů, je třeba vyprášit kožich tak, že se už nikdy neukáže.

A o perníkové chaloupce bude taky jedna? xP