Bradavičník

Utekla vám slavnost? Nevadí! Máme pro vás krátké shrnutí toho, oč jste přišli.

Celý hrad byl slavnostně vyzdobený, síň, klubovna, Velká věž, dokonce i nádvoří a louka u jezera měly výzdobu v oranžové a černé barvě. Občas nás vylekal nějaký kostlivec, netopýr nebo mluvící dýně.
Oslava tento rok byla naplánována ve Velké síni. Úderem 17 hodiny byla slavnost zahájena. Kupodivu ji zahájila – dýně. Přihopsala do čela síně a pronesla několik slov úvodem. Poté byla odstarována hra zvaná „Halloweenské otázky“, s jejími pravidly jsme se mohli seznámit na nástěnce. Úkolu moderátora je ujala Kreveta, v níž jsme mohli poznat skvělou Isabellu J. Smith. Byly utvořeny dva týmy – modro žlutý a červeno zelený. Žel zástupci mrzimoru jaksi nedorazili. Soutěže se zúčastnila Teri Wolfsonová, Beatrice de la Crue, Amanda Anne Pearson, Yrsa Thorkelsdóttir, Kami J. Henegerová a Bella Bonie Beonová a několik dalších. Bylo to zprvu vyrovnané, rozhodlo poslední kolo, kdy Beatrice nasadila kamenný výraz a prostě se odmítla zasmát. Tím se stala i nejúspěšnější účastnicí hry. Zvítězil tým červeno zelený. Gratulujeme!
Po skončení soutěže se mohlo zdát, že je program u konce. Ale ne, omyl. Najednou se totiž v oblaku kouře zjevil kostlivec, z hrudního koše si vytáhl pergamen a jal se vyhlašovat výherce soutěže o nejlepší, nejoriginálnější, nejnápaditější…prostě ten nej kostým. A kdo tedy vyhrál?
Na třetím místě se umístila Kami J. Henegenová a Bonnie Smith v kostýmu draka. Tleskáme!
Druhé místo obsadil William Cairo, velice podobný našemu milému řediteli. Prosím veliký potlesk!!
První místo zcela zaslouženě získala naše milá Kreveta. Ano, slečna Isabella J. Smith vyhrála soutěž svým naprosto originálním kostýmem. Gratulujeme!!
Poté co kostlivec vyblekotal výsledky soutěže, zmizel zase v oblaku dýmu. Zdálo se, že začne volná zábava. A zábava tedy začala, leč poněkud nečekaná. V síni se objevily dvě velice podobné postavy, a sice náš ředitel Michael Y. Lobber a William Cairo. Tedy alespoň vypadaly jako oni. Ač vzhledem podobní, povahou zřejmě nikoliv. Začali si vyměňovat názory, zaslechla jsem cosi jako „Zabil jsem svou ženu a to dokonce dvakrát.“, pronesenou oním záhadným Cairem. Pak se dotyční pánová začali hádat o kočičkách na hradě, proč, to tedy netuším. Hádka vyústila v úprk zmíněného Caira po síni, ovšem byl pronásledován ředitelem. Takže Cairo vyskočil na profestůl, přeběhl ho, mávnul hůlkou k oknu a vykřikl Anisocyclum! Odrazil se, okno se jakoby prohnulo, ale nerozbilo a on skončil v křoví pod oknem. Lobber se snaze chytit padoucha skočil za ním, ovšem kouzlo mezitím přestalo působit. Všechny nás vyděsilo, když se sklo roztříštilo, ale našemu hrdinovi se nic nestalo, a nikomu jinému naštěstí také ne. Oba aktéři byli nyní venku pod okny.
Nechali jsme všeho a plni obav, a někdo pln zvědavosti, jsme vyběhli ven za Is, která vyrazila vpřed jako první.
Studenti, dlící v té době na nádvoří, zaslechli tříštění skla, dvě tupé rány a pak mohli spatřit dvě postavy deroucí se z křoví. V té době jsme tam již doběhli i my, a stali jsme se svědky pokračující hádky. Jako první se z křoví vyprostil Cairo a dal se na ústup k jezeru. Ovšem byl následován Lobberem, který nekoukal kolem a jen sledoval svůj cíl. Takže jsme pokračovali se vzrůstající zvědavostí, tedy se vzrůstajícími obavami za nimi k jezeru. Pokud si padouch Cairo myslel, že má vyhráno, tak to se opravdu mýlil. Opřen o sakuru byl nalezen svým pronásledovatelem. Na Lobberovu větu „Já ti dám!“ míněnou jako výhrůžku, odvětil rádoby vtipně „Nic mi nedávej.“. Jeho slibu, že už bude hodný, jistě nikdo nevěřil. Bohužel potom užil lsti, odved Lobberovu pozornost jiným směrem a utekl do křoví. Ale ani to mu nepomohlo, byl pronásledován i tam. My už jsme pak slyšeli jejich hádku o jakési bedně a rachejtlích. Po chvíli oba vyběhli z křoví a za řevu „Zdrhejte!“ se klidili stranou. Důvod jsme poznali vzápětí – ze zmíněné bedny začaly létat rachejtle, nejprve oranžové, které na nebi vytvořily obraz dýně; vtom se vedle ní objevil zelený drak a švihnutím ocasu ji roztříštil. Sám se změnil v tisíce netopýrů, kteří po chvilce zmizeli. Zůstal jen jeden, veliký se zářícíma očima, který učinil nálet na náš hlouček, a pak odletěl.

Lobber se začal za pomoci Caira sbírat ze země a pak tam zůstali stát vedle sebe, ale jakoby se jejich podoby začaly rozpadat. K našemu údivu se místo Caira objevil náš pan ředitel a vedle něj se objevila profesorka Nightingale. Vskutku pěkný závěr toho představení. Oba aktéři se ještě chvilku popichovali, ani to radši nebudu citovat…takže jsme my studenti vycouvali do hradu. Tedy, spíše nám už byla zima.

Podle mého skromného názoru to byl povedený večer, doufám, že i ostaní se dobře bavili a že to nebyla poslední akce tohoto druhu.

Pro Bradavičník Marci Mosetová

Tagy: cairo, kreveta, lobber, předvečer všech svatých

4x Komentováno