O cestování, o Bradavické kuchyni a o tom, jak se jí líbí na hradě.
Erzsébet de Carolan je jednou z těch, kterých je plný hrad. Pravidelně přednáší zajímavou látku na psionice a základech kouzelnického léčitelství, jako jedna z mála opravuje úkoly skutečně včas (zde byste si měli vzít příklad, nejmenovaní páni profesoři a dámy profesorky!), pravidelně se vyskytuje ve Velké síni, a do toho všeho ještě stíhá být milá a sdílná se slídivými novináři. Jsem velice ráda, že si na mne tato akční profesorka udělala čas a zodpověděla mi několik zvědavých otázek …
Přišla jste k nám v září tohoto roku. Působila jste i předtím na nějaké kouzelnické škole?
Ne, nepůsobila. Vlastně toto je mé první zaměstnání.
Takže jste předtím jen studovala?
Ano, vzdělání jsem si opatřila soukromým studiem u různých kouzelníků, takže s Bradavicemi jsem měla tu možnost se seznámit až tento rok.
A které obory vás za studia zajímaly?
Tak samozřejmě Léčitelství, Psionika, pak i Obrana proti černé magii. Asi jsem neměla žádný předmět, který by byl můj neoblíbený, snad až na Dějiny čar a kouzel.
A to jste ani nemusela vydržet monotónní výklad profesora Binnse. *usměje se* Co vás vedlo k rozhodnutí vydat se všanc studentům našeho ústavu?
No … doslechla jsem se o Bradavicích z více stran a tak mě napadlo, že bych se mohla případně poptat, zda-li by nebylo nějaké volné místo. Ani mě nenapadlo, že by mě přijali. Ale zkusila jsem a zatím nelituji. *Pousměje se.*
Proč jste vlastně za dob svých studií nezavítala do kouzelnické školy? Měli snad vaši rodiče nedůvěru ve vzdělávací systém? Nebo pocházíte z nějaké špatně dostupné oblasti?
Pocházím ze Skotska, takže v tomhle by problém nebyl. Bohužel mi studium v Bradavicích znemožňoval zdravotní stav mých již zesnulých rodičů. *Na chvíli se zarazí pohledem na jednom místě a zvážní, poté se však znova usměje.* Ale o tom někdy jindy. Možná to bylo i přesvědčení mých rodičů, jak říkáte, těžko říct. Každopádně jsem se tím rychleji osamostatnila a tak různě jsem cestovala, poznávala nové kultury a nové lidi.
Nové kultury? To zní zajímavě. Nechybí vám někdy ono cestování? Přece jen, v Bradavicích je člověk rok zavřený v obrovském hradě a nikam se moc neodstane …
Víte, nejsem moc samotářský typ, takže mám ráda kolem sebe kolektiv lidí, který mi při individuálním cestování chyběl. Jsem totiž jedináček, takže se spoléhat na společnost sourozence bylo neproveditelné. K samotnému cestování… dlouho mi to nevydrželo. Chybělo mi Skotsko, takže jsem kolikrát i přejela celou Evropu jen proto, abych byla týden doma. *Uchechtne se.*
Určitě jste na svých cestách narazila na nějaké kulturní šoky …
Popravdě jsem docela špatně nesla asimilaci na hygienické podmínky například v Africe, kde jsem se naštěstí nezdržela dlouho. Nejsem zas taková světoběžnice, takže třeba Amerika mi je doteď utajena.
Kam nejdále jste se dostala?
Asi do Keni.
Do Keni? No páni. Co vás tam zavedlo?
Pouze moje zvědavost. Jak říkám, nejednalo se o roční průzkumné mise, pouze jakési „dovolené“.
Když se vrátíme na Bradavický hrad, nelitujete někdy rozhodnutí jít učit? Nerudní kolegové, nepořádní studenti …
No, občas mě nějaký student dokáže vyvést z míry, ale to je asi všude. Nelituju, vůbec. Kolegové jsou vstřícní, pracovní podmínky velmi příjemné a samotný hrad… těžko bych hledala magičtější místo. Příjemná změna od věčně sbalených kufrů. *Mile se usměje.*
A co říkáte hradní kuchyni?
Ou…jak báječná. Já moc vařit neumím, spíš téměř vůbec a nejsem moc vděčný strávník, to se přiznám. Zdejší kuchyně mi svou rozmanitostí vegetariánských jídel opravdu přilnula k srdci.
Takže propagujete zdravou výživu, jestli tomu správně rozumím …
Jsem vegetariánka, to je přesnější. A že bych studentům šla nějak příkladem ve zdravém životním stylu, to se říct vůbec nedá.
„Prásknete“ nám něco zajímavého ze sborovny?
*Ušklíbne se. * Nevím, co by vás tak zajímalo, ale asi nebudu s to Vám cokoliv říct.
No… mě tak nějak zajímá všechno, abych pravdu přiznala. *ušklíbne se také. *
Naši čtenáři jistě prahnou po informacích typu kdo s kým… ale abychom z toho zase neudělaly úplný bulvár, tak vám raději položím otázku jinou: Jak trávíte volný čas?
Ráda čtu, přímo miluju procházky, nebo jen tak klábosím s lidmi. Snažím se vyhýbat masu a stísněným prostorám, a když se to podaří, jsem velmi spokojený člověk.
Existuje něco, co byste ráda vzkázala čtenářům Bradavičníku?
Upřímně..nic. *Usměje se.* Sama si na bulvár moc nepotrpím, ale toto číslo si určitě přečtu. *Mrkne na ni.*
Jaký bu … *začíná rudnout, ale pak se rychle uklidní.* V tom případě vám děkuji za rozhovor a přeji vám, aby vám chuť do práce dlouho vydržela. *usměje se*
Já děkuji. *Usměje se.* Mnoho úspěchů ve studiu.
Tagy: cestování, Erzsébet de Carolan, profesorka