Bradavičník

Jistě všichni znáte moji nebelvírskou kamarádku Lole. Ano, tu malou japonku, která hází po lidech rolničku a vykřikuje cosi o vlkodlačí nadvládě na naší škole. Svalovat to na dětskou hloupost je v jejím případě asi blbost, vzhledem k tomu, že je jí šestnáct let. I když … Ne, je to blbost! Jenže mě se nechce připouštět, že by slečna Leiringová měla pravdu. A zároveň se mi nelíbí, že nevěřím vlastní kamarádce. Tak co s tím?

Na škole se najde řada dětí, které o sobě s oblibou tvrdí, že jsou vlkodlaci, chlubí se stopami po kousancích, popřípadě jizvami, jež způsobil dráp vlkodlaka. Myslí si, že pak zabodují u druhého pohlaví. Teddymužel pro ně, jsou všem spíše pro smích. Pak je tu další skupinka. V té se najdou tací, kteří Lole všechna podezření odkývají, protože z ní mají srandu. Neuvědomují si, že to všechno bere má kamarádka vážně a čím více lidí si z ní chce vystřelit, tím víc si za svým názorem stojí. A to také není moc dobře. Nakonec tu máme třetí a zároveň poslední skupinu. Ta je plná lidí – dospělých, podotýkám, kteří vše odsouhlasí. Jednak proto, že se jí chtějí zbavit a nebo … Proč vlastně? Proč dospělý profesor, který nám tu v lecčem nahrazuje rodiče, nechává Lole žít v domnění, že je vlkodlak?

Mám tu konkrétní příklad. Předem upozorňuji, že vůči zmíněnému profesorovi nejsem nijak zaujatá. Jeho problém, že je ve všem namočený. Ale zpět k věci.

Byl celkem klidný den a Lole seděla se mnou u zmijozelského kolejního stolu. Odtud házela po lidech svou „kouzelnou“ rolničku a čekala, zda zčervená. To je totiž poznávací znamení. Jakmile zčervená, neprošli jste testem a vaše hodnocení je – Jste vlkodlak. Když trefila jistou zmijozelskou druhačku, testování se jí pěkně vymstilo. Aethyl jí – velice nenápadně – rolničku zabavila a Lole byla na pokraji zhroucení. Chvilku na to přišel pan profesor Gerhardsen. Jistě nemusím podotýkat, že leader mrzimorských patří na seznam podezřelých. Má maličkost a rolničkou trefený Ulrich jsme malou japonku přemlouvali, aby si to šla uvěřit. Můj nápad byl, že se ho má prostě na rovinu zeptat. Ulrich navrhoval hod „ztracenou“ rolničkou. Samozřejmě, že můj návrh měl větší úspěch. A představte si, ona to fakt šla udělat! Na první pohled zničený profesor Lole nevynadal za drzost, ani ji neposlel do háje. On jí normálně odpověděl. Neuvěřitelné. O to neuvěřitelnější bylo, že jeho odpověď byla kladná, dámy a pánové!

Jistě, mohl si dělat srandu, ale taky nemusel! Proč by dospělý muž, který nemá smysl pro humor, souhlasil s tím, že je vlkodlak? Když se nad tím zamyslím, mohla by to být pravda. Pan profesor reaguje na dost věcí celkem agresivním způsobem. Těžko říct, kde je pravda. Jestli ji má má nepochopená kamarádka nebo ta většina, která Lole považuje za blázna. Samozřejmě, nyní se – opět a dost nerada – zaměřím na pana profesora a pokud nebudu sežrána, ihned ohlásím, jak se věci mají, po nejbližším úplňku!

Tagy: Gerhardsen, pravda, vlkodlak

12x Komentováno