Bradavičník

Dne 3.ledna letošního roku bylo na břehu jezera opravdu rušné odpoledne. Přiznávám, bohužel ještě nevím o všem, co se kde na hradě děje, ale o tom co se dělo v mé přítomnosti vím.

Tak tedy, odpoledne na břehu jezera… Lilly „čert-ví-jak-dál“, drobná dívenka, mě oslovila poté, co po mně hodila sněhovou koulí, nejdřív nechápala, co mi přišlo vtipné, ale potom jsme se shodly, že stavět sněhuláka by mohlo být fajn. Pokud vám není 11 let a nejedná se o vašeho mladšího sourozence, nestavějte s prváky sněhuláky. Můžete se totiž velmi snadno dostat do pře, co bude váš výtvor mít na hlavě, z čeho budou knoflíky a kolik je potřeba mrkví na jednoho sněhuláka. My skončily u čokolády, minimálně tří mrkví, klobouku, čepice a kotlíku (ale ten nikdo nedonesl).
Pokud se vám poštěstilo jít kolem tohoto výtvoru mé maličkosti a dvou prvaček (Lilly a Lilian) dříve než profesorům létání, pak jste si jistě povšimli školního koštěte, jímž sněhulák hrozí všem nočním toulkařům.
Když byl sněhulák zhotoven, přišla další dívka z prvního ročníku, zřejmě něco potřebovala od spolužaček, ale nakonec se i s nimi odebrala do hradu. Jenže! Nevšimla si, že zapomněla ve sněhu ležet útlou knížku. Kdo mě zná,ví, že takový objev nenechám jen tak ležet.. knížečka se ukázala být velmi zajímavým zdrojem informací a inspirací. Znáte třeba zkratku „NSP“? Ne? No, já ji do tohoto odpoledne taky neznala, ale znamená „namyšlenej starej páprda“. No, super četba, to vám povím!
Ale to nejlepší teprve přišlo. Debby, další zřejmě prvanda, dorazila po nějaké době, co jsem si tam tak seděla na molu a koukala na hladinu jezera. Byla tak zamyšlená, že mě nejdřív málem zašlápla a pak usoudila, že nejlepším prostředkem k navázání konverzace bude sněhová koule. No kde to jsme?! Snad u eskymáků, abychom na sebe volali pomocí sněhové palby?! Když jsem jí palbu opětovala a pak se jedné vyhla, moc se jí to nelíbilo. Nu což, uděláme jí radost a zahraju, že mě zasáhla a zabila… Hups, zřejmě se dost vyděsila. Když odběhla k hradu, myslela jsem, že se vrátí a třeba přivede některého ze starších spolužáků, ale celkem dlouho se nevracela.
Místo toho kolem prošla Amy pravděpodobně hledajíc svůj deníček, který byl tou dobou bezpečně schován v mé kapse. A chvilku po Amy přiletěla Ála. Alanyniss Almarová, žluté potrhlo a nejsuprovější vyvrhel, kterého naše kolej má. Jenže! To by to nesměla být Ála, aby nevtrhla do Velké síně, kde jak jsem později zjistila akorát začínala Mezinárodní žranice, a nevyvolala všeobecný poplach. Kromě pana profesora Nicolsburga se s ní k jezeru vrátilo i několikero čumilů. Co je na případné mrtvole tak zajímavého, že se šli podívat? Pan profesor samozřejmě poznal, že mi nic není, přeci jenom, oklamte někoho, kdo učí Základy kouzelnického léčitelství… Ale řeknu vám, ten naštvaný výraz skoro i stál za to. Nebo teda vlastně nestál. Vyfásla jsem trest a nestihla žranici… No co, příště nebudu imitovat mrtvolu a budu sbírat informace jinak.
A nakonec přidám aktuální informaci o teplotě vody v jezeře. Je pekelně studená! Koupání nedoporučuji pokud nemáte po ruce suché oblečení a především, pokud koupel nečekáte. A samozřejmě, pokud byste se náhodou rozhodli si i tak jít v nejbližších dnech zaplavat, bez tašky s knihami to bude určitě nejlepší.

Carmen Liliana Stormgarde

Tagy: jezero, mrtvola, sníh

4x Komentováno