Jistě jste si všimli, že ta ohlašovaná Božíhodová mezinárodní žranice (Merlin ví, koho napadlo tohle slovo) se jaksi nekonala. Mám dojem, že důvody byly ryze praktické – pozvaní kouzelníci trávili svátky u svých rodin a také mnoho studentů i profesorů odjelo na prázdniny domů. Bylo tedy stanoveno náhradní datum, a to 3. ledna.
Toho večera jsem nakukovala zvědavě do síně, ale dlouho se nic nedělo. Už jsem se chtěla vrátit do naší věže, bylo téměř před devátou večerní, když do síně vešel profesor Alessandro de Nicolsburg. Zastavil se uprostřed síně, nás studenty vykázal do rohu a začly se dít věci….do síně nakráčeli kouzelníci, každý měl před sebou zásobu jídla své země. Najednou kde se vzaly tu se vzaly objevily se stánky – ozdobené tak, aby každý poznal, z jakého státu tam najde jídlo. Ale kromě jídla jsme tam našli i zákusky, bonbóny, nápoje, všechno charakteristické pro onu zem. I celá síň se dočkala změn, stoly byly přesunuté. Idylka byla na chvíli přerušena vpádem Alanyniss Almearové, která cosi vykřikovala o mrtvole u jezera. Vskutku nevhodné téma při večeři…Profesor se tedy vydal k jezeru a ostatní po chvíli váhání mezi zvědavostí a hladem – zůstali. Hlad zvítězil a studenti se rozprchli po síni, okukovali a okupovali stánky a u kouzelníků si vybírali jídla. Kouzelníci lákali strávníky ke svým stánkům, nabízeli dobroty. Síní se linula opravdu nádherná vůně.
Bohužel vzhledem k pozdní hodině postupně začli kouzelníci k našemu velikému zklamání mizet. Ale jistá naděje nám zůstala, totiž stánky i s jídlem tam nechali. Že by nakonec nebyl konec? Přes tuto slovní hříčku vážně doufám, že ještě ochutnám další dobrůtky, protože to prostě najednou nešlo. Hrozná představa, tolik dobrot jsem neochutnala….Snad se tedy nad těmi lahůdkami sejdeme ještě jednou, aby i ti, kteří nebyli přítomni, mohli ochutnat a vychutnat speciality.
Myslím, že se to studentům líbilo. Snad to splnilo účel, máme tu studenty z mnoha zemí, touto akcí jsme jim chtěli připomenout jejich domov, seznámit je s kuchyní jejich spolužáků, také se pobavit a třeba se lépe poznat. A pokud se to líbilo a bude z toho tradice, můžeme být spokojení. Jen snad příště žranice dopadne už na první pokus…
9 dubna, 2010 at 02:59
Mrtvola u jezera? Ale kdeže :,))
Jinak tě asi zklamu, ale na vlastní oči jsem s „mrtvolou“ Carmen viděla jak do síně naběhla armáda skřítků a stánky odklidili.
9 dubna, 2010 at 15:41
Ale já přece vím, že to s tou mrtvolou nebylo doopravdy. XD