Bradavičník

Máme polovinu ledna, venku je zima (konečně jednou taky nějaká normální teplota) a studenti většinu svého volného času tráví ve společenských místnostech nebo klubovně u krbu. Na chodbách a v síni vládne klid a dokonce i tradiční mezikolejí rozepře ze začátku roku již vzaly za své.
Zřejmě i Protivovi se už zdálo to ticho příliš velké. Někteří měli tu čest prvně vidět Protivu v akci, jiní již tušili, co mohou čekat a tak se dle toho zařídili. Pokud ještě stále nevíte, co mám na mysli, pak opravdu myslím onu potravinovou přestřelku ve Velké síni v podvečerních hodinách dne 15.ledna letošního roku. Řeknu vám, jdete si na pozdní svačinu, nebo brzkou večeři, vejdete do síně a co tam vidíte? Jídlo… jenže jídlo není na stolech, mísách a talířích, ale úplně všude. A když říkám úplně všude, tak myslím opravdu úplně všude, včetně profesorského stolu, lavic, zdí, dveří,… A kdo nestál na jednom ze stolů? Slečna Debby ze Zmijozelu, malá hubeňoučká prvačka, házející jídlo do vzduchu. Po první salvě, kterou jsem v letu sledovala, mi došlo, že jídlo opravdu nehází ‚jen tak‘ do vzduchu, ale že se jím snaží trefit Protivu, který se vznášel dostatečně vysoko a Debby častoval celkem vtipnými poznámkami.
„Když mě Merlin tvořil, měl smysl pro krásu a inteligenci. U tebe měl smysl pro humor.“
Tato hláška byla snad nejlepší. Většina ostatních přítomných se kryla pod stoly, nejspíš aby nedostali zásah prolétajícím jídlem, nebo možná jim nedělal dobře pohled na Debby, která dupala v talířích. Taková škoda! Rozšlápnout celou bábovku, házet po školním strašidle kuřecími stehýnky! Jenom doufám, že se skřítci nevzbouří, když nemáme úctu k jejich práci a nenastane něco podobného jako loni se želé. (Pro ty, co tu nebyli – k jídlu bylo nějakou dobu pouze želé a jenom želé.) Ale abych nebyla jenom proti Zmijozelu, ano, i Protiva házel jídlem. Ale jenom tím, které letělo kolem něho.
„Dobře by jsi se vyjímal v hovězím guláši,“ byla jedna z nadávek studentky. Její další nadávky dosti často obsahovaly různé hlodavce jako krysy a potkany. Myslím, ževětšina přítomných by jistě souhlasila se značnou neoriginalitou nadávek. Na druhou stranu je potřeba uznat, že Protiva měl dost času vymyslet si a rozšířit svůj nadávkový slovník.
„Jsem slyšel, že prase bradavičnaté je ostudou přírody, ale to ještě neviděli tebe.“
„Vypadáš jako prase ze všech světových stran, už ti chybí jenom ocásek a kopýtka.“
Nakonec Protiva celou událost korunoval svým provoláním: „Oživte Filche! Ten jim dá co proto!“ No nevím, dle toho, co se o bývalém školníkovi dá zjistit, bych ho na hradě moc nechtěla. Podle mě stačí profesoři, kterých tu je dost. A že se najdou i opravdu přísní! Nakonec se ve dveřích objevil profesor Alvaréz, který byl očividně zděšen, co v síni objevil. A jakožto správný pedagog se jal vyšetřování. A jakožto zkušený pedagog poznal, když mu nebyla řečena pravda… Slečna Debby a ostatní přítomní, kteří se až moc nápadně hájili, že nejsou viníky onoho nepořádku museli síň uklidit. A jako za dob pana Filche a profesora Snapea, samozřejmě bez kouzel a odmlouvání. Jak jim to šlo nevím, protože jsem měla dovoleno odejít, jelikož jsem se této roztržky účastnila pouze jako pozorovatel.
Je lepší míti Protivu za spojence, než se mu stavět na odpor. Ale pouze v případě, že profesor věří Protivovi.

Carmen Liliana Stormgarde

Tagy: jídlo, Protiva, Síň

2x Komentováno