Čtete správně, ani nejde o vtip. Skutečně se jedná o úmrtiny, a to blahopřání je také na místě. Já vím, zní to podivně, možná morbidně. Ale vše vysvětlím.
Seděla jsem včera večer v síni, když se zjevila madam Alessandra Spinola de Talleyrand. Všichni jistě znáte zpívající duchyni, či jak se to správně říká. Musím říct, že se mi s ní dobře povídalo. Po počátečních zdvořilostních frázích jsem se dostaly k tématu „duchové na hradě“, tedy hlavně jsme probraly Protivu, samozřejmě – nedávno jsme s ním měly obě „tu čest“ právě v síni. Madam mi povídala o osudech duchů v době, kdy byl hrad opuštěný. Nějak jsme přešly k jejímu rodišti – Florencii. Zmínily jsme Lucrezii Borgia s rodinou, řeč přišla i na Leonarda da Vinci. Madam je nepochybně velmi hrdá na svůj italský původ.
Mezi řečí se madam zmínila o tom, že má jisté výročí – ony úmrtiny. Na moji rozpačitou otázku, co bych jí měla popřát, řekla s úsměvem, že hodně štěstí – nebo něco takového. Takže jí tedy za sebe, a snad i za vás, přeju to nejlepší. I když, co přát duchovi? Hodně zdraví a dlouhá léta mezi námi? Patří k těm dobrým duchům, věnuje se studentům, učí je hudbě, takže si nějaké to přání zaslouží.
Takže – přeju hodně štěstí, hodně pilných a hudebně nadaných studentů, co nejmíň Protivů. Také doufám, že ji neopustí krásný hlas a láska k hudbě.