Bradavičník

Bradavice přežily další svátek. Svátek svatého Patrika. Svátek, ve kterém se i ti červení museli obléci do zeleného a celá škola náhle o něco více zezelenala. Někdo říkal fůůj, jiní zase Jůů. A tak k nám až z Irska zavítaly jisté malé, zrzavé a zlatomilující bytůstky, nosící pouze a jedině zelenou módu, aby nás podrobily dalším zkouškám znalostí.

Celkem tři tito Leprikóni na nás přichystali soutěže, při kterých jsme museli získávat malé trojlístky, symbol tohoto svátku.

Kolejní týmy bojovaly o každý malý trojlísteček jako lvi. Tedy krom lvíčků, ze kterých se bohužel zúčastnila jen naše milovaná primuska a Já. Konkurence byla početná a vskutku silná.

První úkol nám zadával jeden bachratý cvalík, který se sotva hýbal, ale přesto sebou uměl mrsknout tanečním tempem líp jak kdejaký student. Nejdřív po nás chtěl, abychom zpívali nějakou švihlou písničku. Ale nakonec to s náma vzdal a zadal nám otázky ohledně tohoto svátku. Možná i někteří mlčeli, ale já jsem vždy slyšel jen hlasité výkřiky odpovědí. Některé děti jsou skutečně jak chodící encyklopedie a volaly odpověď dřív, než jsem se stíhal nadechnout.

Druhý úkol zadávala jakási celkem příjemná leprikónka co mluvila, jak když vás nějaká tetička na návštěvě chce umuckat k smrti. Padala z ní opravdu roztomilá slovíčička a ta vyhlásila soutěž zase v barvení trojlístků. Některým se povedlo bravurně a jiným o trochu méně.

Poté jsme přestoupili k další fázi, kde jsem už i já ztrácel naději, že my červení něco zmůžeme, jelikož to byla další překřičovací hádanková soutěž.

Jejím patronem byl starší leprikón, který pořád jaksi nejapně vtipkoval s pěkně zkaženým a smrdutým masem.

Soutěž byla napínavá, jelikož se na konci chvíli nevědělo, jestli vyhrají havraspárští a nebo zmijozelští. Ale nakonec v tomto nervydrásajícím drama triumfoval modrý tým, který může být hrdý na své lidi.

Pro nás červené však tímto příběh nekončí. Starý leprikón si vyčíhnul v síni naší primusku Carlottu v domnění že má u sebe jeho hnijící maso.

Nevím, k čemu by takové holce bylo maso (i když naše Lole by možná na něco přišla), ale vím, že leprikón byl chvíli pěkně neodbytný. Chvíli hrál smutného a nakonec nám stepoval na našem stole a házel mrtvé krysy a jiné hnusy do pití, dokud neodstepoval konečně vesele pryč.

Celkově jsem se o tomto svátku hodně dozvěděl a budu se těšit na příští a doufat, že se naše lví smečka sejde v hojnějším počtu.

Vin Velkosoutěživý Veneas

Tagy: kronika, leprikóni, soutěže, sv. Patrik

9x Komentováno