Bradavičník

Nedávno proběhla hradem zpráva, že mrzimorský kolejní pan profesor Gerhardsen je vlkodlak. Mnozí z nás měli vcelku nedávno, byl úplněk, jedinečnou příležitost zjistit jak to tedy je. Ukázalo se že vlkodlakem je skutečně někdo z kolejních ředitelů. Chcete vědět víc?

Včera večer jsme si jen tak zašly do síně, však to znáte, jdete se najíst a sem tam potkáte profáka či kamaráda. Sedly jsme si tedy ke stolu, kolejnímu kupodivu a pustily se do jídla. Tak si tak v poklidu sedíme, jíme a tak podobně. V té chvíli se v naší skupince u mrzistolu vyskytovali tyto osoby – Vindict Veneas, Stan Smith a my dvě – Carmen Liliana Stormgarde a Agnes Muchacha. Dále v síni bylo několik studentů z ostatních kolejí, včetně Ursh L.Prescott, Lole Miko Leiringové a dalších. A kupodivu se zde vyskytovalo i několik profáků – již zmíněný a všemi milovaný náš pan drahý kolejní profesor Gerhardsen, starý a neoblíbený profesor pan profesor Alvaréz a také, což některé přítomné poněkud udivilo, paní profesorka Alex G. F. Essaouir, ano, samotatná kolejní ředitelka Nebelvíru. Ovšem, co udivilo úplně všechny bylo to, že paní profesorka byla poněkud bledá, a dokonce i pan Alvaréz byl poněkud bledý. Nicméně to, že jsou někteří profáci sem tam bledí jsme nakonec přešli, čas od času se přece běžně stane, že naši drazí profesoři sem tam do noci přemýšlí nad tím jak ulehčit svým milovaným studentům jejich těžký úděl, tak jsem se tedy dál v poklidu bavili.

Když v tom jsem si povšimla, já Carmen, že na nebi mezi záplavou mraků vykoukl měsíc a ne jen tak ledajaký, byl v úplňku. V tu chvíli se od profistolu ozval zvuk tříštěného skla, což nás upozornilo, že se něco děje, něco ve vzduchu napovídalo, že to nebude tak úplně normální a ne, duchové se v tu chvíli v síni opravdu nevyskytovali. O tom, že se něco prostě musí stát nás utvrdil náhlý výkřik paní profesorky Alex G. F. Essaouir. V tu chvíli se již celé osazenstvo síně koukalo jen a pouze směr profistůl. Tam se odehrávala neuvěřitelná scéna, profesor Alvaréz třeštil očiska na profesorku Essauior, která se třásla a na rukou jí rašila srst, a řval na našeho kolejního něco ve smyslu, ať všichni vypadneme.

Tak si tak píšem a najednou nám sem vpadl tento rozhovor..Náš kupodivu..A vzhledem k tomu, že jsou to podstatné informace a postřehy, tak ho vám sem dáváme.

Agnes: Ovšem my studenti samozřejmě velmi poslušní jsme dál stáli či seděli a koukali co se z toho vyvrbí.

Carmen: Respektive Agí, Stan a ostatní koukali, mě to bylo okamžitě jasné, protože vlkodlak.. to se nevidí každý den. Myslím, že vlkodlak by mělo být první, s čím se v OPČM setkáme, protože (nic proti mladším), ale děcka pak jenom koukají a nezmůžou se vůbec na nic, kromě zírání, a když už je jednou skoro odtáhnete pryč, usmyslí si, že Stane, že koště je přednější než jejich život a zdraví.

Agnes: No ale já nevím, co bych dělala, kdyby mi v tu chvíli utekl Ziggy, určitě bych se pro něj vrátila..

Carmen: Ty si vážně myslíš, že by vlkodlak hledal něco tak prťavýho? Vždyť na první pohled si vybral pana Alvaréze a pak našeho kolejního… Myslím, že pokud by se měl rozhodnout, jestli sežere koště, Ziggyho nebo tebe se Stanem, vyhráli byste to vy dva.

Agnes: No, ale Ziggy je tak malý a křehký, určitě by ho klidně schramstl a ani by si nevšiml a pak by šel po dalších..Myslím, že Ziggyho ztráta by prostě byla zbytečná..

Carmen: Vlkodlaci nežerou prťavý věci. Jsou to lovci a ti si vybírají kořist adekvátně velkou. A navíc, naším úkolem není se pohádat, ale informovat ostatní obyvatele hradu!

Agnes: No já vím, ale..prostě..No dobrá..Jdem informovat..

Nakonec se panu Gerhardsenovi tedy povedlo všechny vzpouzející se studenty vystrkat ze síně, ovšem pouze do vstupní. Profesor Alvaréz mezitím “zaměstnával” profesorku-vlkodlačici. Na svou obranu používal plameny, pomocí nichž si profesorku Essaouir držel dál od těla. Samozřejmě že i vlkodlaci mají pud sebezáchovy, takže se zaměřila na kořist, která o ní neměla ani tušení.

Profesor Gerhardsen se v tu chvíli totiž potýkal se Stanem a Debby a ještě slovně popoháněl Ursh a nekoukal, co se děje za ním. Profesor Alvaréz zatím našemu kolejnímu spílal, že jestli nás okamžitě ‚nevypadne‘ a nepůjde mu pomoct a on to přežije, tak že ho vlastnoručně zabije.

I přes několikeré varování se profesor Gerhardsen neměl k tomu ohlédnout se, že už jsem si říkala (Carmen), že po něm snad skočím, aby si všimnul dění za sebou v síni. Stan mezitím spadl na zem, kde potom seděl úplně paralizovaný strachem a jenom hleděl na profesorku, která si tu chvíli vybrala na svůj útok. Naštěstí se pan kolejní akorát otočil a pohotově vypustil z hůlky plameny. Profesorka Essaouir spadla na zem a jenom se z ní čoudilo, do okolí se rozšížil smrad připálené vlkodlačí srsti, ale vlkodlačice stále dýchala a jedním okem pozorovala dění kolem. Nakonec zcela nečekaně vyskočila na nohy a rozběhla se ven, při čemž Stana minula velmi těsně a on z toho měl chudák menší psychickou újmu. Stejně tak Ursh z toho byla dost špatná, ale bezkonkurenčně nejhůř tuto příhodu vzala Lole, která je po škole známá svým strachem z vlkodlaků a s tím spojenou paranoiou, že téměř všichni profesoři a valná většina studentů jsou vlkodlaci, kteří jí chtějí ublížit. Po přeměně nebelvírské kolejní se úplně sesypala a odmítala jakoukoliv komunikaci i veškeré pokusy o odvedení ze síně, včetně pokusů její kamarádky profesorky Heremíny Jessicy Grandfather, jež se v síni vyskytla během celé události a okamžitě se začla věnovat kamarádce Lole, neboť samozřejmě ví jak je na tom Lole s vlkodlaky.

Alvaréz kvapem následoval nebelvírskou kolejní, Gerhardsen pověřil Carmen dohledem nad ostatními a vydal se za vlkodlačičí a jejím pronásledovatelem.

Profesorka Heremína se soukromně na úpatí schodiště věnovala Lole, kterou se jí nakonec povedlo odvézt, a Carmen došla k závěru, že horká čokoláda nám udělá dobře na nervy. Jenže Stan poté, co se posbíral ze země, omdlel a pak přišla profesorka Carolan, která neměla ani tušení o událostech, které ve Velké síni proběhly. Péči o Stana převzala Sváha, která podle jejích vlastních slov má s omdlévajícími zkušenosti z domova, s právě příchozí profesorkou. Většina přítomných se vzpamatovávala z prožitého šoku, někteří s horkou čokoládou, jiní rozebíráním toho, co se stalo a další péčí o spolužáky a uvažováním, co bude teď. Naše nejistota neměla dlouhého trvání, protože se vrátila profesorka Essaouir, po dvou, následovaná prof. Alvarézem a oba se smáli. Okamžik za nimi přišel i prof. Gerhardsen, který byl přivítán dvěma svými studentkami, které se mu vrhly kolem krku a ano, byly jsme to my – Agnes a Carmen, a ano, bylo nám jedno, že věšet se po profesorech je nevhodné. Jenže profesor se začal smát. Kdyby to byl hysterický smích, bylo by to i pochopitelné, ale on se smál pobaveně! A to i navzdory čokoládě, která opustila Carmenin (můj) hrníček na profesorova záda, což pro změnu pobavilo nás dvě. Nakonec nám však náš milovaný kolejní prozradil, že přeměna profesorky Essaouir ve vlkodlaka byl jejich letošní aprílový vtípek. No věřili byste tomu?! Z něčeho tak nebezpečného jako je vlkodlak si udělat Apríl! Ale při pohledu zpátky to bylo i celkem super a hlavně téměř dokonale vymyšlené a provedené.

autorky: Carmen Liliana Stormgarde a Agnes Muchacha

Tagy: Alvaréz, apríl, Essaouir, Gerhardsen, profesoři, vlkodlaci

3x Komentováno