Známky uzavřeny, zítra závěrečná slavnost a potom hurá na prázdniny. Zní to nádherně, že? I v Bradavičníku se připravujeme na prázdniny, i když někteří redaktoři je vyhlásili již s prvními náznaky hezkého počasí, neb se po jejich stolech táhnou úctyhodné pavučiny. Dovolte mi nyní, abych se jménem celé redakce rozloučila nejen se školním rokem 2077/2078, ale na dlouhé dva měsíce i s vámi, našimi čtenáři, neb o prázdninách se budeme flákat taky, a jak! Číst dál…
Inu, jak už název sám napovídá, hrad se dočkal návratu jedné poměrně známé studentky. Ne, o sobě, samozřejmě, nemluvím. Je to už sice pár týdnů, možná dokonce i měsíců, neaktuální, nicméně, já jsem v tom opravdu nevinně. To ten brk za tři galeony. Je pomalý, neobratný a starý. Možná je načase přemýšlet o něčem vychytanějším. Co takový Bleskobrk? S ním by se mi už nemohlo stát, že bych aprílový případ psala na konci června. No, co už … Číst dál…
Před časem skončila soutěž praktikanta Alexe Petrova Vysněná identita. Když jsem tak zase jednou šla kolem magického zrcadla, o kterém jsem psala, postesklo si, že o sobě ještě nikdy nečetlo, a že by moc, moc chtělo. A když už jsem jednou ta šéfredaktorka, jestli by to nějak nešlo. Při pomyšlení, že by mne zrcadlo zase mohlo nějak vypéct, jsem raději rychle souhlasila. Ke konci školního roku vám tedy přináším svou verzi Vysněné identity. A když bude souhlasit vítězka soutěže Isabella J. Smithová, dočkáte se i jejího zpracování dne v kůži Sira Stanleyho.
A jak to vlastně s tím magickým zrcadlem bylo? Celá věc se seběhla nějak takhle …
O tom, že bradavičtí studenti rádi soutěží, není třeba delších diskusí. O této skutečnosti svědčí, například, nástěnka u sekretariátu ve druhém patře, která je čím dál plnější. Je možné zde nalézt opravdu pestrou nabídku – od hádanek usměvavé slečny al´Mearové, přes rétoriku, až po soutěže, u nichž jde především o originalitu a fantazii. A jak tomu bylo za poslední dva měsíce? Číst dál…
Bylo by hříchem, kdyby škola neuspořádala v tom krásném letním počasí tradičně nějaký ten piknik. Zajít si na louku, nahodit bronz, poznat bujarou přírodu. Ovšem tradičně se musel vloudit i nějaký ten problém, špetka chaosu, kapka nebezpečí a hodně napětí. Tak jak to ostatně u nečekaných dobrodružství bývá. Nikdo však netušil, že se věci začnou ubírat do takových měřítek.
Může to vypadat, že jsme chcípli. Může to vypadat, že už na to kašlem a nic neděláme. Ale co byste po nás chtěli v takovém vedru? Něco kloudného, smysluplného a čtivého? Ale dejte pokoj!
Ano, jak již titulek napovídá, tento článek se bude týkat převážně našich kouzelnických dějin. A trocha historie nikomu neuškodí, že. Náš pravidelný přispivatel LUARTRIE, se rozhodl, že na závěr roku zanechá svých povídek a nabídne nám také něco, co by podle jeho názoru mohlo ocenit více čtenářů, než jen Ti fanataci, kteří hltají naše (-jeho) povídky. Dozvíme se zde nejen základní informace o černokněžnických válkách, ale i osobní názory autora, které jsou nepochybně (při nejmenším) velice zajímavé. Zvláštností však pro mne zůstává, proč náš autor jednu z kouzelnických válek úmyslně vynechal – koneckonců, jak se později sami dozvíte. A nyní již vzhůru do dějin! Černokněžníci čekají. Číst dál…
O co se jedná? O famfrpál. Byli jsme vyzváni naším kolejním, aby jsme sehráli zápas, ve kterém by se ukázalo, kdo je lepší. Sice nám, studentům, to bylo jasné, ale kolejnímu asi ne, kdo vyhraje. Kdo je onen kolejní? Koho vyzval jako první? Kolejní je Peter Gerhardsen a kolej je už nejspíš jasná, ale pro jistotu řeknu, tedy napíšu, Mrzimor.