Bradavičník

Inu, jak už název sám napovídá, hrad se dočkal návratu jedné poměrně známé studentky. Ne, o sobě, samozřejmě, nemluvím. Je to už sice pár týdnů, možná dokonce i měsíců, neaktuální, nicméně, já jsem v tom opravdu nevinně. To ten brk za tři galeony. Je pomalý, neobratný a starý. Možná je načase přemýšlet o něčem vychytanějším. Co takový Bleskobrk? S ním by se mi už nemohlo stát, že bych aprílový případ psala na konci června. No, co už …

Lole Leiringová. Nebelvírská skoro-sedmačka, která má strach z vlkodlaků. Ano, ano. To už je poněkud ohraná písnička, hrající stále dokola a dokola. Hned po aprílovém incidentu, tj. odhalení (ne)skutečné identity profesorky Alex, jež má na můj vkus moc složité jméno, jsem měla v plánu dokonalý článek. Teddymužel, nápady se nikdy z mé hlavy nepřenesly na papír. Nakonec mě slečny Agnes a Carmen, obě ze vznešené mrzimorské koleje, předběhly a celý hrad informovaly. Nezapomněly zmínit, že onen vtípek s úplňkem a vlkodlaky způsobil, že se nebelvírská Lole sesypala, protože … ostatně, to si spojte na základě předchozích vět. Pergamen je v současnosti drahá záležitost. Celý nápad s aprílem mi přišel opravdu přehnaný, ale má velice opožděná kritika nic moc nezmění. Avšak, i přes to drobné zpoždění Vám musím, milí čtenáři, sdělit, co se dělo po aprílu. Řada z Vás to jistojistě přehlédla.

Jak jsem se již zmínila, během aprílové akce se nám Lole sesypala. Její fobie z vlkodlaků přerostla určité hranice a … holka se nám zbláznila. Sice jen trošku, ale přeci! Druhý den byla převezena k Mungovi, kde v péči kvalifikovaných lékouzelníků strávila celý jeden měsíc. Jednatřicet dní. A to jen proto, že bradavičtí profesoři mají zvrácený smysl pro humor. Chudák holka, muselo to být hrozné. Co hrozné, otřesné! Ten měsíc ale utekl, jak už tomu bývá. A světě, div se – přežila to! Opravdu. Vrátila se nám. Celá, lehce se usmívajíc a jedinou její starostí byla Rushi, japonská krysa. Pouto mezi páníčkem a zvířecím přítelem dokáže být až obdivuhodně silné.

Musím se ale přiznat. Ačkoliv je Lole má dobrá kamarádka a mám jí vážně ráda, tak nemám ani páru o tom, jak na tom v současnosti je. Jestli dobře nebo ještě hůř. Už ale nemumlá nesmysly v lolštině, alespoň nějaké pozitivum. Samozřejmě, že se moc stydím! A abych svůj prohřešek nějak napravila, připravila jsem si pro Lolitku pár otázeček:

Ahoj, Lole! Tak, jak se dnes máš?

Mám se fanfárově.. no, to asi ne… *její pozornost upoutá miska s mrkví* Mám se mrkvově.

Uhm, zvláštní, nicméně… Musím se Tě na něco zeptat – před cca 2 měsíci jsi byla poslána k Mungovi, jest tak? Proč to?

Mungo? Ne, fuj, blé, fuj, áá… no, tak dobře, možná jsem tam byla, ale není to důležité.. je to vlastně celkem zbytečné.. aspoň myslím.. *zase ta miska* Jaká byla otázka?

No dobrá, nechme to už být. Jaké to tam vlastně bylo? Starali se o Tebe dobře?

Dobře?! Ani omylem.. ten lékouzelník byl strašný debil pitomec, co absolutně nic neví. Nemocniční setra.. nebo možná bratr Agnes, což jsem nějak nerozeznala, mi kradla čokoládové muffíny od brášky. Všichni se ke mně chovali jako k nějakému bláznovi. Grrr!

Neuvěřitelné! A Ty přitom žádný blázen nejsi… A co ostatní pacienti? Skamarádila jsi se s někým?

Pacienti? *výraz úplného nechápání* to je jako co? … Jo pacienti. Ti byli dobří.. o dost lepší než zaměstnanci. Zvlášť Žalud, tedy, on se nejmenoval Žalud, ale říkal, že je král žaludových lidí, no… Tak to je celkem dobré, ne? Pak ještě… *dramatická odmlka* Drake! No jasně.. byl tam, haremák jeden.. Hehe.. taky jsem s ním mluvila jenom jednou, pak mě k němu ten debil pitomec, teda lékouzelník, nepustil, ale asi se má fajn. No, jen mi bylo divné, proč neustále mluvil o jakési, ehm, budu slušná, ženě v modrém.. Ani jsem mu nedokázala říct o tom, co se na škole změnilo.. Asi se má fajn.. Možná bych jim mohla poslat mrkev..

Jasně, Lole, jen do toho. Budou mít radost. Jak vlastně vypadal pokoj, ve kterém tě ubytovali? Měla jsi nějakého spolubydlícího?

Já si stěžuji nerada. Upřímně, často se tomu snažím vyhnout. Ale když je to všechno špatné, tak to nemůžu jen tak nechat, ne? … Můj pokoj v Nemocnici svatého tydýt.. teda Munga, byl, no, nudný. Samé bílé zdi, ošklivé bílé postele, prostě nic moc pro mě. Pravda, ty zdi vypadaly, jako když mě chtějí pokousat, ale to ostatně každá věc, v tu chvíli. Všechno to bylo takové.. No, ošklivé. Bez nápadu. Ale zároveň strašně nebezpečné. Hustý, co? Upřímně, na tom pokoji mě nejvíc děsil jeden obraz. Jako beru, obraz do dvojlůžkového pokoje není špatný nápad, ale opravdu na něm musel být vyobrazen člověk podobný panu Gerdhardsenovi? Ta jeho šedivá čupřina, cigareta, hm. Když teď přemýšlím, byl to spíš pan Alvaréz, každopádně vypadal děsivě. Další, co bylo na tom nudném pokoji ošklivého, byl fakt, že tam nebylo okno. Opravdu nikde žádné okno. Áá. Já chci okno. Bez okna se bojím a ono vážně nebylo. Prostě taková malá místnůstka se dvěma postelemi a bez okna. Taky se tak bojíte. Žalud říkal, že si zvyknu. Upřímně, ten zrzek mě taky znervózňoval.. Pořád tak divně koukal a šklebil se. Trochu mi připomínal skřeta. Zvlášť, když se usmál. Nebyla jsem ráda, když se smál, ale na druhou stranu, byl celkem vtipný. Žalud tam prý spal už tři měsíce. Měl trochu zvláštní představu, že ho uneslo komando, které na jeho místo nasadilo někoho jiného. Na třináctiletého kluka si věřil. Zdál se mi nějaký moc hubený, asi se trápil, co se jen s jeho Žaludovou zemí stane. Pokoj i spolubydlící tak nějak po měsíci vypadali čím dál přívětivěji, chlap na obrázku přestal být podobný Alvarézovi. Spíš to byl můj děda. Bílé stěny jsem polepila plakáty Ichigo (japonská hudební skupina), takže to tak hrozný ani nebylo. Jen ta tlustá Agnes s tím měla problém, ale ona měla problém se vším. To mě tak ani netrápilo. Agnes nikdo neměl rád. Ale ty plakáty mi teda strhávat fakt nemusela. Pche.

Takové případy lidí také nesnáším. Mimochodem, co Rushi?

Rushi? *vykulí oči a zamračí se* Má se fajn, to jo, jen kdyby jí ten blb dokázal uhlídat.. Díky Vinově neschopnosti je z ní koule. Pche, to je teda jako opravdu na facku. Chudák nebohá krysa.. mohla umřít, ale on jí nechal takhle nacpat.. Ale já už na něj nejsem naštvaná, jen bych vzala tu jeho hlavičku a zahrála si famfrpál.. (což Lole všichni věříme)

Ano, bylo to od něho velice nezodpovědné… No, Já už tě nebudu déle zdržovat. Zatím se měj!

Jo, ty taky..

Jak lze vidět, Lole se měla vcelku (!) fajn. Ještě, že tak. Sice nevím, jak to má nyní s vlkodlaky a strachem z profesorů, věřím však, že se to brzy dozvím, ať už je to jakkoliv. Třeba se v nemocnici stal zázrak a z Lole se stal největší zastánce vlkodlačích práv …

Tagy: blázen, lole, Mungo, rozhovor, vlkodlaci

7x Komentováno