Jednoho krásného pozdního nedělního odpoledne jsem vyrazila do Velké Síně na večeři. Už jsem se nemusela schovávat před hygienickou komisí, která několik dní okupovala náš hrad a tak jsem se těšila na poklidný čas, strávený u něčeho dobrého k jídlu. Podivný hluk, který vycházel ze Síně, mě měl varovat, že má večeře až tak poklidná nebude. Ale mé myšlenky už byly u horké čokolády a hromady toastů, takže jsem si zprvu ničeho nevšimla.
Musím reagovat na úskočný a velmi zavádějící článek napsaný zmijozelskou prefektkou Biancou de Shell, kde osočuje svého vlastního bratra z nevychovanosti a zlých úmyslů a který byl otisknut v tomto periodiku tento týden, aniž by se kdo ptal na názor druhé strany, tedy mě. Číst dál…
Začátek nového školního roku. Co nám to vlastně přineslo? Další učení, příprava ke zkouškám a hlavně nové nevychované obličeje. Ale nové… No ano, letos nastoupil i jistý Arameus de Shell. Bohužel podle příjmení jste už asi pochopili, že jde o mého bratra. A samozřejmě hned po nástupu to začalo. Číst dál…
Proč si myslím že máme těžký život? Vždyť co nám chybí? Máme pořád ještě volno, výuka je v nedohlednu, spousta zábavy…
Krásný říjnový den znovu nezklamal. Odpolední návštěva síně stála za to a já mám nejnovější drby, zajímavosti týkající se koleje Zmijozel a jedné…jedné známé studentky…
Číst dál…
Krásný, slunečný den stvořený na procházku po pozemcích. Absolutní bezvětří a panující pohoda, co více si přát. U jezera je v těchto dnech stejně nejlépe a tak jsem se k němu, jednoho odpoledne, bez váhání vydala. Usadila jsem se na svém oblíbeném místě – čili na molu. Společnost mi dělala pouze mrzimorská Beatrie, rozvalená v trávě. Avšak nějakou zdánlivě velkou pozornost mi nevěnovala, možná si mě ani nevšimla. Pravda, už několikrát mi bylo sděleno, že chodím jako duch, tedy skoro neslyšně. A tak jsem poklidně přemýšlela a užívala si volného odpoledne. Když v tom se zvedl vítr.. Číst dál…
Školní rok opět začal a nováčky najdete na každém kroku. Přišla jsem na to, že každý druhý student, kterého potkám, je v prvním ročníku. A to nelžu! Mám to osobně vyzkoušené. A tak mě napadla bláznivá myšlenka. Co se jim tu líbí? Já byla fascinovaná Velkou síní, jezerem, nádvořím, klubovnou, společenskou místností a jak by ne velikostí našeho hradu. Ale co ti noví? Mají stejné pocity jako já, když jsem tu byla prvně?
Náš pravidelný přispivatel, jenž se skrývá za svým „anagramem“ – LUARTRIE je zpět!
Že si nevzpomínáte? Tak neváhejte, a zalistujte staršími čísly našeho plátku. Je to právě on, kdo jej zahlcuje tajemnými povídkami či svými skromnými úvahami, které nás nenechávají klidnými. V tomto (autorem upraveném) článku se zaměřuje na nejpopulárnější kouzelnický sport, a to famfrpál. Ano, je to poprvé, co autor opustil od svých zálib a vzletěl do oblak, vstříc novému tématu. Ve mě samotném, zanechává tento článek jakýsi zvláštní pocit, ale nač vše prozrazovat Číst dál…
Už je tomu rok a nějaké drobné… Ano, už tolik. Slušelo by se napsat něco pěkného, v rámci tohoto smutného výročí. Zjistila jsem však že je velice těžké něco takového psát. Po mnoha rozmačkaných a roztrhaných pokusech jsem se nakonec rozhodla to udělat stručným, ale snad vhodným způsobem.
Představuji Vám tedy několik hodnot, pojmů a věcí, které se mi v mysli vybavují při vzpomínce na jednoho z největších hrdinů a kouzelnických osobností, které jsem měla možnost potkat.
Přinášíme Vám krátké ohlédnutí za táborákem, který absolvovali Zmijozelští studenti na počest nového školního roku. Dozvíte se nejen, jak to probíhalo, ale navíc, Vás čeká i velice pěkná básnička! Tak neváhejte a čtěte dále. Číst dál…