Bradavičník

Jednoho krásného pozdního nedělního odpoledne jsem vyrazila do Velké Síně na večeři. Už jsem se nemusela schovávat před hygienickou komisí, která několik dní okupovala náš hrad a tak jsem se těšila na poklidný čas, strávený u něčeho dobrého k jídlu. Podivný hluk, který vycházel ze Síně, mě měl varovat, že má večeře až tak poklidná nebude. Ale mé myšlenky už byly u horké čokolády a hromady toastů, takže jsem si zprvu ničeho nevšimla.

Že něco není úplně v pořádku mi došlo tehdy, když jsem uviděla naši prefektku Grace, jak se svíjí smíchy u nebelvírského stolu. Když jsem se jí zeptala, co se děje, jen ukázala směrem k podivné postavě se zrzavým hárem, která se proháněla na invalidním vozíku po Síni. Nejdřív mě napadlo, že se náš milý Sir Stanley napil omlazovacího lektvaru (což by mu jen prospělo), nebo si nabarvil vlasy na zrzavo, aby okouzlil svou manželku Lejdy Jessicu.

Jaké ale bylo mé překvapení, nebo lépe řečeno šok, když jsem zjistila, že to nebyl omlazený Stanley, nýbrž naše milovaná prčimuska, která prohrála jistou sázku. Což mě ovšem ani nepřekvapilo, jelikož prý měla za půl hodiny stihnout seběhnout do Síně pro koláčky a vrátit se s nimi zpátky do nebelvírské věže. Pro někoho s její „atletickou“ postavou to byl opravdu nezvládnutelný úkol. A tak zatímco jsem vstřebávala situaci, které jsem právě byla svědkem, Lotka se dál vesele řítila Síní na Stanleyho vozíku a vydávala u toho zvuky podobné oslímu hýkání.

Než však stihla dojet k nám, stalo se něco, co nikdo nečekal. Teda, já jsem to nečekala. Když jsem se totiž po chvilce znovu podívala na Lotku, neseděla už na vozíku, nýbrž se rozpláclá válela na zemi a místo vozíku stál noční stolek s ulomenou nohou. Jak mi poté obě potvrdily, proměnily něčí noční stolek ve vozík. To mě tak trochu zklamalo. Zbabělci. Teda vlastně zbabělkyně. Představa Stanleyho neschopného pohybu byla totiž obzvlášť zábavná. No ale člověk nemůže mít všechno, že. Tak jsem se musela nakonec spokojit se spřádáním dalších plánů, jak využit vozíku nebo jiných dopravních prostředků k pobavení většího množství lidí. Ale tento plán raději vyzrazovat nebudu.

Mezitím se stolek nějak zázračně proměnil zpátky ve „Stanleyho“ vozíček. Lotka do sebe natlačila půlku všech toastů, které zrovna byly k mání a neschopna dalšího pohybu se do něj opět svalila. Poté si, jako správná primuska, poručila odvoz do nebelvírské věže, a tak chudákovi Grace nezbylo nic jiného, než její příkaz uposlechnout. To bylo vzhledem ke Graceině handicapu celkem vtipné a já si v duchu představovala, že budu cestou do věže sbírat kousky prčimusky rozházené po schodech.

Naštěstí, nebo pro někoho spíš bohužel, to očividně obě zvládly bez úrazu, jelikož jsem cestou zpátky na žádné části těla nenarazila. Taky je možné, že to mezitím někdo stihl odklidit…

Tagy: invalida, primuska, sázka, Stanley

3x Komentováno