Bradavičník

Je to tu zas. Den se sešel se dnem, noc s nocí … a opět se všichni shledáváme ve školních prostorách. Někdo nadšeně výská, jiný se zase tváří jakoby ho někdo mučil a profesoři to vše doprovází otrávenými a přehnaně znavenými výrazy. Tímto, samozřejmě, všechny, bez rozdílu věku, pohlaví či původů, vítám v novém školním roce! A hned na úvod pro Vás mám jednu nepříjemnou záležitost. Jak už nadpis sám napovídá, né vše je v úplném pořádku, jak se zpočátku zdálo.

Profesor Nicolsburg, jistě jej všichni znáte. Loňský nováček v profesorském křesle, s malým děckem na krku. Všemi oblíbený „Sandro“, přátelský a velice sympatický, mladý muž. Teddymužel, to vše je nyní minulostí. Potkali jste profesora v posledních dnech? Ne? Tak Vám radím, abyste se takovému setkání vyhýbali. Něco totiž není tak, jak být má a Vy byste se mohli příště klidně stát obětí, na které bude vybita profesorova zlost a vyspraveno jeho ego. Pořád jsem Vás neodradila? Mám tu konkrétní příklad projevu „šílenství“! Jen čtěte směle dál, Ryanová výjimečně nepřehání!

Obvyklý pohodový večer. Spousta studentů vysedává v síni, večeří, klábosí, užívá si všedních dnů bez úkolů a povinností … a hle, najednou dovnitř vtrhne Nicolsburg s výrazem někoho, kdo právě viděl svůj neupravený zevnějšek v zrcadle. To by mohlo být ještě dobré. Dokud však nezačne řvát na celou síň, že KAŽDÝ z přítomných dostává trest, jenž si půjde hned odpykat neznámo kam. Nemusím snad ani podotýkat, že v místnosti byla též přítomna řada prváčků, která byla tímto výstupem vyděšena téměř k smrti. Už ani nepotřebujeme Lole a její pohádky o vlkodlacích. A ano, mohl by někdo říct, že si zase vymýšlím – já tam ale byla osobně a celé to viděla na vlastní a stále dobře fungující oči!

Profesor, za věčného řvaní, vytáhl studentstvo na nádvoří. Bylo mu očividně jedno, že bylo něco málo před večerkou a že před zraky vystrašených dětí málem napadl svého kolegu, nového profesora Yssilona, kterého bych chtěla touto cestou uvítat na škole, jen tak mimochodem. Je toto normální? Druhý zmíněný se však po chvilce vypařil, hrdina, nechal tak nás, nebohé oběti běsnícího šílence, napospas osudu. A představte si, drahý pan profesor všechny odtáhl do … no, o tom později. Musím ještě, jakožto „redaktor v terénu“, poznamenat a Vás všechny upozornit, že máme na stromech kolem nádvoří pěkně zákeřné veverky! Bezdůvodně útočí na kolemjdoucí studenty tvrdými žaludy. Tvorové pitomí.

Ale zpět k případu jedna. Po tom, co jsme s Agnes unikly těm vzbouřeným veverkám, jsme následovaly pana Nicolsburga, který všechny odtáhl do bludiště! Temné, staré, Teddym zapomenuté a především nebezpečné místo! Rozhodně to nebyla nejvhodnější volba pro večerní (téměř noční) procházku. Ani nevím, kam hned zmizel Alessandro a zda to všichni přítomní přežili. S Agnes jsme se totiž nějak oddělily od zbytku a měly jsme co dělat, abychom přežily. Naštěstí nám ještě neskončila platnost života. A z bludiště jsme se dostaly o pár hodin později díky bývalé studentce Sammarin, která se nám jakoby zázrakem připletla do cesty. Byl to opravdu zážitek, na který jen tak nezapomenu a popisovat se mi to do detailů moc nechce.

Později jsem se dozvěděla, že šlo o zlatou květinu. Riskovali jsme mladé životy kvůli blbé kytce! Neuvěřitelné. A Nicolsburg zůstal v bezvědomí v bludišti, odkud jej zachraňovala statečná šéfka nebelvírských, Drusila. Skončil na ošetřovně. A nějaký projev radosti z toho, že přežil? Ani náhodou. Myslela jsem, ač je ošetřovna místo klidu a míru, že mu něco provedu. Můžeme se jen dohadovat, co panu profesorovi přelítlo přes nos, proč tak vyvádí a zda bude někdy stejný jako dřív. Nicméně, to bych to nebyla já, kdybych nad tím jen ledabyle mávla rukou.
Však já tomu přijdu na kloub!

Tagy: bludiště, Nicolsburg, Ošetřovna, strach, trest, výprava

7x Komentováno