Bradavičník

Nuže, asi by Vás zajímalo, o čem by mohl tento článek být. Je to příběh o tom, proč se nesmí do Zapovězeného lesa. Co Vás v něm „krásného“ čeká a jak je ve skutečnosti nebezpečný. Chtěla jsem tím poukázat na Školní řád a pravidla, která se často nedodržují  a pak se studenti diví, že je napadne v lese kentaur nebo, nedej Merline, něco horšího. Přeji příjemné počtení.

Poznámka šéfredaktora: Příběh je samozřejmě smyšlený a měl by jen poukazovat na jakousi modelovou situaci, která by nás měla pobízet k tomu, abychom neporušovali Školní řád a temnému lesu se raději vyhýbali obloukem.

Noční podzimní atmosférou, osvětlenou pouze svitem měsíce, proběhlo neznámé a nechtěné stvoření. Narušilo tak poklidnou noc Prasinek a vzbudilo všeobecnou paniku, rozsvěcení všemožných světel a klepajících se rukou sahajících po hůlkách. Ovšem než stačil někdo zpozorovat, ono stvoření zmizelo již hluboko v temném lese. Uhánělo porostem a tenké ostré větvičky se mu zarývaly do tvrdé kůže pod chundelatý kabát. Nevnímaje jakoukoliv bolest se hnalo, s krvelačností sobě vlastní, za svou kořistí. Sliny odkapávající z páchnoucí tlamy padaly na chlupatou hruď a přesná souhra čtyř dlouhých nohou mu přidávala na rychlosti tak rapidně, že byl své kořisti již v patách. Z jednoho blízkého smrku zahoukala sova pálená, která velkýma očima sledovala onu noční honičku a otáčela hlavu na stranu.

Hábit prchajícího se často zadrhával v různých větvích či keřích. Nohy ho pálily a byly značně poškrábané od nástrah Zapovězeného lesa, čímž svého dravce vyprovokoval k nezastavitelné zuřivosti. Lehké pramínky měsíčního světla prosvítaly skrz koruny mohutných, sto let starých stromů a ukazovaly poutníkům cestu. Ovšem většina cest zde končí. Pronásledovaný se zastavil, hrdlo se mu svíralo a dech podstatně zkracoval. Na kůži mu vyskákaly krůpěje potu, zorničky se strachem rozšířily a obláčky srážejícího se dechu se rozplynuly v temné noční mlze. Kořist byla polapena, nebylo úniku. Mohutné zavrčení prořízlo doposud tiché okolí lesa, velké tlapy nebezpečného tvora silně dupaly do listí a lámaly tak malé kousky větví. Byl to nepříjemný a skřípavý zvuk. Polapený couval šoupavými kroky, ovšem jakmile jeho noha zavadila o kořen stromu a on spadl na tvrdou zem, jeho osud byl zpečetěn. Nelítostné a hladové zvíře neodolalo tak lákavě vyhlížející zraněné kořisti, a tak, aby ukončilo jeho trápení, jej nelítostně zabilo. Nebyl hezký pohled na jeho zchudlé a ožvýkané tělo, ovšem jediné, co zůstalo poměrně celé, byl hábit. Bradavický stejnokroj. Stvoření se po vydatném jídle rozeběhlo na mýtinu, kde spokojeně zavylo na měsíc v úplňku. Vlkodlak.

Tagy: příběh, profesoři, Smrt, strach, studenti, vlkodlaci

2x Komentováno