Jako malá jsem kakao nepila. Maminka mi jej údajně jednou připravila a po prvním loku jsme měli kakaem poprskanou polovinu kuchyně.
K mému nemilému překvapení jsem v Bradavicích, prakticky hned první večer v kakaem provoněné společenské místnosti, zjistila, že tento voňavý, nahnědlý nápoj, jest jakýmsi posvátným mokem modré koleje. A co teď? Popíjet s ostatními kakao, tvářit se, jak mi chutná a pak potají plivat tento nápoj do cizího kotlíku standardní velikosti dvě?
Snažila jsem se tedy v kakau najít i cos jiného, jiné kouzlo, které by mne okouzlilo a které by mě přivázalo ke kakau stejnak jako k Havraspáru, neb přece se Moudrý klobouk nemohl zmýlit, já k Rowenině koleji patřím! Skoro každý večer jsem seděla nad hrníčkem a hledala to tajemství, proč zrovna kakao, proč?! A z mého hloubání vzešly různé teorie a možnosti…
…je to snad barva kakaa, která jej dělá havraspárským mokem? Že by se historikové pomýlili a z nevědomosti uváděli jako druhou kolejní barvu Havraspáru bronzovou? Vždyť každý vidí, že Rowenina kolej jest modro-kakaovou.
…je to snad ta omamná vůně, jež láká všechny havraspárské kol džbánku a tím udržuje kolektiv pospolu, pravda, ač s lehce opojeným výrazem?
…nebo by to mohl být ten dokonalý pár kakao-hrníček, obraz, před kterým všichni světoví malíři smekají a jež by chtěl každý umělec ztvárniti na plátno?
…či snad ta pára, která se line z hrnku horkého kakaového povzbuzovadla a ve které hledají studenti pomoc s chápáním učiva, stejně jako se hledá budoucnost v křišťálové kouli?
A tu jsem na to přišla! Sezení nad šálkem již chladnoucího kakaa mě totiž donutilo přemýšlet nad smyslem a tajemstvím toho moku. Procvičovat mozkové závity, chytrost, logiku a důvtip – to, oč v Havraspáru dle Moudrého klobouku jde! Řeknu vám, Rowena měla doopravdy za ušima!
Ač tedy kakao nepiji, ráda posedím nad jeho hrníčkem a zapřemýšlím si. Ale již mě omluvte, pro dnešek jsem toho namyslela dosti a na hladině se již tvoří škraloup…
vaše hloubající Rivery
17 září, 2010 at 19:23
Ne jen kakaem je živa kolej Rowenina, jak jsi správně poznala. Hlavní je donutit šedé buňky mozkové k práci.
Mimochodem, já tedy radši horkou čokoládu, prý je dobrá na nervy, ale pššt!!
17 září, 2010 at 19:55
Parádní závěr ^^ A vůbec – celý článek je povedený 🙂
18 září, 2010 at 08:50
Zbožňuji ovocné džusy, ale také to nikomu neříkej 🙂
A díky 🙂
18 září, 2010 at 15:55
Zajímavé zamyšlení a spojitost! 🙂