Bradavičník

Mnoho z nás si lámalo hlavu s tím, jaký bude další osud naší oblíbené profesorky, slečny Adrianet Renawalti. Jsem ráda, že všem přátelům můžu oznámit to co, někteří už možná ví, jiní jen tuší…slečna Adrianet už není slečna, nyní je paní Adrianet Renawalti Mekhet. Ano, navzdory některým černým předtuchám a nedůvěře se stalo to, co se stát mělo. A jak to probíhalo? Já na té svatbě byla a ráda vám to popíšu.

Copak je to za slávu?

Celá ta sláva se odehrála v Londýně, v Kensingtonských zahradách dne 28.7 2078. Už zdálky bylo vidět mnoho hostů, kteří se scházeli na prostranství před altánkem. Jistě jich bylo kolem 200. Kromě spousty kouzelníků, příbuzných a přátel novomanželů se dostavilo i mnoho studentů naší školy.
Obřad začal ve 20 hodin příchodem ženicha oděného do elegantního světlého obleku. Všichni s napětím očekávali příchod nevěsty, a ta je nezklamala. Při jejím příchodu se ozvalo obdivné zvolání, nutno říci, že právem. Nevěsta měla vkusné a jednoduché bílé šaty, dlouhé až na zem, u výstřihu zdobené třpytivou výšivkou. Přítomným se zdálo, jako by zářila, těžko říci, zda to bylo těmi šaty, nějakým kouzlem nebo prostě štěstím. Nevěstu následovaly dvě malé družičky v růžových šatech. Ženich pomohl nevěstě galantně po schodech k altánku a stanuli tam spolu před oddávajícím.
Ten začal slavnostím hlasem promlouvat ke snoubencům, čímž několik přítomných dam dojal k slzám. Atmosféru narušila jen jistá studentka, která se po otázce, zdá má někdo proti této svatbě námitky, začala hlásit. Ovšem té šlo jen o to, kdy začne hostina. Pak už průběh nic nerušilo, snoubenci si vyměnili prsteny a oddávající jejich sňatek prohlásil za právoplatně uzavřený. Po 21 hodině byla oficiální část skončena. Paní Adrianet hodila kytici mezi přítomné slečny a dámy. Kytici se povedlo chytit Jane Timber. Pak už propuklo to pravé svatební veselí, gratulace, předávání svatebních darů, k tomu hostina, tanec a svatební fotografie. Všichni se dobře bavili až do půlnoci, kdy hostina skončila. Jako první odjeli novomanželé, nastoupili do bílého kočáru se staženou střechou, který táhli dva krásní bělouši. Maličkou Scarlett hlídal nejstarší bratr nevěsty. Další kočáry přijely i pro ostatní hosty a zahrada utichla..

Interview s paní Mekhet

Trochu nervózně jsem mířila na schůzku s paní Adrianet, v tašce blok a tužku, v hlavě spoustu otázek. Kráčela jsem přístupovou cestou, za jejím ohybem se mi otevřel výhled na nádhernou vilku v udržované zahradě s bazénem. Vystoupila jsem po schodech a zazvonila, otevřela mi služebná a uvedla mě do přijímacího pokoje. Paní Adrianet mě vlídně, jak je jejím zvykem, uvítala..i s malou Scarlett v náručí.
Musím přiznat, že to bylo moje první interview, a byla jsem jaksi nesvá, ale paní Adrianet byla moc milá. Uložila maličkou do postýlky, já jsem si připravila blok a tužku..Na moji rozpačitou poznámku „Čím začít?“ odvětila s úsměvem „Nejlépe na začátku“.

Marci: Jak jste se seznámili..tedy jak jste spolu začali chodit?
Adrianet: Znali jsme se ze školy, občas jsme se potkali U košťat. Postupně jsme se zamilovali a sblížili.
Marci: Zřejmě dost lidí překvapilo, že právě vy dva…jste dost odlišní. Milá a vlídná profesorka a poněkud nerudný a přísný profesor.
Adriant: Rafaell je dobrý člověk a hodný a milující otec.
Marci: Jako že drsná slupka skrývá jemné jádro? Radši se zeptám na svatbu..byla to náhoda, že jste datum stanovili na vaše narozeniny?
Adrianet: Je mi 26, a řekla jsem si, že do 25 let budu svobodná a ve 26 letech vdaná. A to se splnilo.
Marci: Takže nějaké jasnovidecké schopnosti?
Adrianet: Mám medailon po babičce, kterého se ptám na radu. Jednou jsem se ho ptala, jestli se mám vrátit k bývalému snoubenci, a on se napřímil a ukázal ke dveřím síně, kterými právě vstoupil Rafaell.
Marci: Takže vlastně víte, že je ten pravý. Tedy..dále..mnoho lidí zajímá váš minulý život
Adrianet: Jezdila jsem po světě, koncertovala..teď se starám o malou, maluji, plavu.
Marci: A kde všude jste byla?
Adrianet: V Africe, Asii, Severní Americe. Evropu mám procestovanou celou.
Marci: A co svatební cesta?
Adrianet: S Rafaellem jsme byli v Thajsku, tam to oba milujeme.
Marci: Je známo, že jste zpívala. Jako hudbu máte ráda?
Adrianet: Mám ráda rock, klasiku, jazz, swing, latinské rytmy.
Marci: Máte rozvětvenou rodinu, odkud vlastně pocházíte?
Adrianet: Jsem Irka se španělskými kořeny.
Marci: A co třeba oblíbená barva?
Adrianet: Mám ráda vínovou, rudou, tmavě modrou, tmavě zelenou.
Marci: Svatební kytice byla z bílých růží a bílých lilií. Jsou to vaše oblíbené květiny?
Adrianet: Miluji rudé růže.
Marci: Kolik byste chtěli dětí?
Adrianet: Manžel by rád velkou rodinu, i já jsem zvyklá na spoustu dětí v domě, ale to ukáže čas.
Marci: Vrátíte se k nám do školy?
Adrianet: Ráda bych, ale teď je hlavní maličká. Pokud bude růst a všechno bude probíhat jak má, tak proč bych se nevrátila.
Marci: Nechystáte se na cesty?
Adrianet: Teď jsme se vrátili ze svatební cesty. Takže nejspíše nikoliv, ale možná mě drahý překvapí.

Jelikož jsem vyčerpala otázky a navíc se maličká vzbudila a dožadovala se své matky, rozloučila jsem se s paní Adrianet. Popřála jsem jí i celé její rodině hodně štěstí, a s pocitem -že to už mají, jsem se vydala domů. Pro Vás, milí čtenáři, jsem pak sepsala ve stručnosti náš rozhovor.

Tagy: Adrianet, Londýn, Mekhet, rozhovor, svatba

6x Komentováno