Bradavičník

Přinášíme Vám krátké ohlédnutí za táborákem, který absolvovali Zmijozelští studenti na počest nového školního roku. Dozvíte se nejen, jak to probíhalo, ale navíc, Vás čeká i velice pěkná básnička! Tak neváhejte a čtěte dále.

Tak, jak to bylo domluveno, se příslušníci Zmijozelské koleje ve tři hodiny odpoledne shromáždili na mýtině, aby pod taktovkou profesorky Nyneivy al´Mearové, dokončili konečné přípravy na táborový oheň. Naštěstí, se vše obešlo bez větších zranění, jen jedna drobná ranka zůstala prvačce (Jacquelinne Gordon), která přerovnávala polénka, v podobě třísky. Paní profesorka svými kouzly zajistila výrobu květin a lampiónků, aby jimi ozdobila dřevěnou konstrukci. Využila také dva studenty starších ročníků (Beatrice de la Crue, Alexandr Moongleam), kteří kukuřičné ozdoby kouzlem „Coloro“ obarvovali na zeleno a stříbrno, aby navodili kolejní atmosféru. Jedním z cizích hostů byl pan Boris Marcus, který byl natolik ochotný, že z Prasinek přivedl svého poníka Gusta a tři ovečky, aby se děti mohli na poníkovi povozit.

Lavice na mýtině byly postaveny okolo malého ohýnku, opodál si mohlo bystré oko všimnout tří stolů, přetékajících ovocem, vuřty a nejrůznějšími laskominami, jež nanosili skřítci z kuchyně, ale také mísy s voskem, ze kterého si každý mohl na památku vymodelovat jakýsi amulet, který po schladnutí zmatněl a ztvrdnul. Ač to nebylo přesně dle profesorčiných úmyslů, vzniklá hmota byla opravdu tvárná a upomínkové předměty z ní, vypadaly kouzelně. O kus dále se pak tyčila velká hranice. Hlavní atrakcí večera byly samozřejmě ovčí dostihy. Jako rozhodčí byla určena slečna Ryanová. Dráhu dlouhou třicet kroků měli tři jezdci urazit na ovcích. Říkáte si, že je to snadné? A už jste na takové ovci někdy jezdili? Díky Merlinovi vyvázli všichni zúčastnění z celé akce v pořádku. Souboj byl velice vyrovnaný, ale nakonec oproti veškerým očekáváním nad chlapci (Alexandrem Moongleamem a Liamem Cerasem) zvítězila dívka (já). Po mnoha gratulacích určených trojici studentů i oveček, jimž se dostalo jako odměny prostorů pro pastvu, se zdá, že rivalita mezi účastníky nevyvolala žádné rozepře. Vítězka si dokonce s jedním z nich přátelsky plácla, na znamení dobré práce.

Zbytek času si mohli Zmijozelští studenti opékat vuřty, slané hady, chléb či jablka nad ohněm. Hlavním tématem poté byla konverzace, seznamování a utužování přátelských vztahů. V průběhu večera jste dokonce mohli být svědky velkolepého příletu profesora Alessandra de Nicolsburga na jeho koštěti. I on mezi námi strávil nějaký čas. O úklid veškerého nepořádku se postaraly slečna Jennifer Ryanová a slečna prefektka Kate McRadcliffová. Za světel z hůlek se poslední skupinky studentů i s paní profesorkou vydali temnotou k hradu a celá akce se tímto uzavřela.

A závěrem, již slíbená básnička.

Bradavice, Bradavice,
táborák se blíží,
zahřeje nám ručky líce,
do snů se nám vplíží.

Zelení se připravují,
sláva starému řádu,
háďata ta pikle kují
jen tak pro parádu.

Sejdeme se na mýtině,
všichni spolu kamarádi,
tréma ta nás ihned mine,
že se máme všichni rádi.

Strávíme tam krásné chvíle,
Profesorům k jejich vůli,
vyplatí se naše píle,
odvedeme práce půli.

Smích a vůně se poline
ke vzdálenému hradu,
dříví zdárně podpálíme,
Seskupíme radu.

Leah A. Wildrose, Zmijozel.

Tagy: básnička, seznamování, táborák, Zmijozel

3x Komentováno