Bradavičník

Rok se s rokem sešel a letos kolem i přímo naší školou a pozemky proletěl Halloween. Letos byl přichystaný bohatý program zakončený stezkou odvahy přímo v Zapovězeném lese. Bylo zde několikanásobně víc studentů, než v minulém a předminulém roce (přes 40). Ale hezky popořádku…

Odbila dvanáctá hodina a tím vše započlo. Velkou síň navštívil profesor Aden G. Greywords a spolu s ním „přišly“ i nevydlabané dýně. Jaký byl úkol? Samozřejmě vydlabat a dát své dýni jak jméno, tak i tvar obličeje. Studenti se na dýně vrhli a chudák pan profesor pak zůstal na suchu.

Studenti však měli kromě vydlabávání dýní i možnost dát si skvělý a hlavně neobvyklý oběd. No kdo by odolal nějakému tomu pavoučkovi či snad kostlivci? Nechutné, ale nesmírně dobré! To ale není vše!

Pokračování přišlo již v 18:00, kdy se k jezeru začali scházet studenti ve svých pracně vyrobených maskách. Mohli jsme zde vidět dýně, kostlivce, princezny, vlkodlaky, upíry a všemožné jiné. Pro labužníky zde byly rozmítěny stoly s jídlem a pamlsky. Určitě si všichni vybrali. Ani ti, co si přišli zatrsat, nebyli zklamaní. Hrála jim zde hudba ať už romantická, rychlá nebo snad strašidelná. Však byl Halloween!

Všichni se skvěle bavili, ale při příchodu zábavného kostlivce, který velice rád říkal „Óóóó my dááárling!“ se bavili ještě víc. Čas plynul hrozně rychle a než jste stačili zjistit, kdo se skrývá pod tou či onou maskou, tak nastal čas pro něco velkého, strašidelného. Pro něco, co tu ještě nebylo! A to – stezky odvahy!

Člověk by řekl „Tse, stezka odvahy. To se projdu kolem chýše a zpátky nebo co?“, ale omyl. Stezka probíhala v samotném Zapovězeném lese, kam je v jiné dny zákaz vstupu a po včerejším dni už snad všichni ví proč. Chodilo se po skupinkách po pěti členech a myslím, že každý si to užil. I já osobně jsem se zúčastnila, i když jsem byla mezi organizátory.

Naše skupinka byla ohromná, velká, originální a skládala se ze mě, Agnes Muchacha, Isabelly J. Smith, Marci Mosetové a malého prcka Benita Estaquio Muchacha. A i když jsme vlastně věděli co nás tam čeká, tak jsme se dobře pobavili. Přežili jsme kostlivce, sekyru, topení ve slizu i podobizny Stanleyho a Diega, které nás tedy opravdu vyděsily. Ale jak už jsem psala, jsme živí a někteří zdraví. Avšak zdali někdo nemá po tomto večeru psychickou újmu, to zaručit nemůžu. Muhaháá!

Na závěr bych chtěla poděkovat Isce, Agnes, Marci, Kyere a Teri za skvělý program! Dále taky vypravěčům, jelikož bez nich by to nebyla taková sranda. 🙂 Příští rok se snad můžeme těšit na další skopičiny, které Kulturní referát vymyslí.

Tagy: dýně, heloujíín, Zapovězený les

5x Komentováno