Vyšel jsem si takhle navečer k jezeru, nevím přesně kolik bylo, jen vím, že bylo tak kolem sedmé a již se stmívalo. Nikdo zde zatím nebyl a já si užíval volného času, co prozatím máme.
Po nějaké té chvilce přišla studentka z mrzimoru Zoey Hale. Kdybych ji nezarazil, už by šplhala na Sakuru, to by mi ani tak nevadilo, ale poslední dobou co ji potkávám, ji vidím zraněnou. Přemlouvala mě, ať ji dovolím jít na strom, jenže já řekl „ne“! A nedal jsem se. Po nějaké té půl hodině, přiběhl k jezeru Doratharg C. Wald s prakem v ruce. Nevím, co používal jako střelivo, ale vím, že to střílel pomocí praku do jezera.
V té době se událo několik věcí najednou. Za prvé začala se vířit voda, nejspíše nějaké malé rybky nebo co. Za druhé, ani nevím, jak se to tam ocitlo, na břehu jezera, desítek metrů od nás se k nám blížilo něco obrovského. Mě osobně to připadalo jako obrovský Medvěd Grizzly, ale co by tady dělal medvěd? Kladl jsem si otázku, na kterou jsem ani neznal odpověď.
Blížilo se to k nám podél břehu dost rychle a Doratharg ,byl tak děsně hloupý, že tomu chtěl jít naproti. Náhle promluvil čísi hlas a Doratharga zastavil a jakmile uviděl tu nestvůru, běžet směrem k nám zdrhl do hradu. Okamžitě, jakmile ten hlas promluvil, jsem se začal rozhlížet a uviděl jsem jen siluetu pana Adena G. Greywordse, kterého jsem zprvu ani nepoznal.
Koukal se celou dobu na to stvoření. Řekl nám pouze jen, že to je jakýsi druh, které jsem slyšel poprvé, Démon. Ten se prý dokáže přeměnit v jakékoli zvíře, ale více nám toho neřekl. Byl jsem docela vystrašený, koukal jsem na to zvíře, které se rychle přibližovalo, a přemýšlel jsem, jestli je nebezpečné nebo ne. Zastavilo se to takové dva metry od nás a čučelo to svýma zelenýma očima na nás, s vyceněnými zuby. A v té době k jezeru přišli i nějací prváčci, nevím jejich jména, jen vím, že jeden byl z havraspáru a druhý ze zmijozelu.
Náhle se pan profesor hlasitě rozesmál. Copak zešílel? Nebo mu něco připadalo legrační? Kdo ví, ale mezitím co na nás ten „medvěd“ cenil zuby. Havraspárský prváček vytáhl sandwich a hodil to po tom medvědovi, nebo-li Démonovi, co jsme si mysleli že to je. Nevím, jaký to mělo mít účinek, ale Démona to více rozzuřilo. Než stačil havraspárský chlapec utéct, démon udělal pár skoků a už jej měl pod sebou, cenil na něj své obrovitánské zuby. Chlapec pod tou příšerou neměl šanci, ať se snažil jakkoli. V tu chvíli se profesor přestal smát a tvářil se již normálně, neboli přísně.
Ale co mě nejvíce udivilo, bylo to, že zmijozelský prváček vzal první kámen, který našel a hodil jej po tom „medvědovi“. Copak se tohle dělá? Aby po čemkoli co je nebezpečné házel kameny? Ještě ke všemu, když ani neuměl kouzlit. Snažil jsem se jej přesvědčit, ať to nedělá, jenže on mě odbyl a házel dál. To stvoření se otočilo, na onoho vrhače kamení a už se chystalo skočit po něm, když tu náhle zasáhl profesor. Pískl na to stvoření a přivolával jej jménem Najavo a jedním plácnutím do stehna. Připadalo mi to divné, copak se na nebezpečné stvoření volá jako na psa?
A v tutéž chvíli profesor vytáhl malou fiolku na tkanici a po okolí se rozlilo měkce bílé světlo, a pak jsme to spatřili. Nebyl to ani medvěd, nebo Démon, ale obrovský pes s huňatou srstí. Všichni jsme Překvapeně koukali na obrovitého psa a nevěřili jsme vlastním očím. Co to všechno mělo znamenat? Kladli jsme si otázku. No jak už všichni víte, poslední dobou se toho v Bradavicích děje poměrně hodně, ale oddychli jsme si, že to nebylo tak, jak jsme si mysleli.
Michael Swift
13 října, 2010 at 15:43
Pěkný článek, Míšo ^^