Bradavičník

Někdo by se třeba domníval, že studenti na naší škole, zejména ti mladší, nemají co dělat, tráví svůj čas v odpočinku a radovánkách, užívají spokojeného dětství, tolik potřebného pro správný psychický i fyzický růst, tak jako ostatní děti v naší krásné Anglii a přilehlých končinách. Takovýto naiva nemůže být více dalek pravdy a jistě by se velmi podivil, kdybych mu povyprávěl, jak já, student prvního ročníku bradavického institutu čar a kouzel, jsem neustále přetěžován různými úkoly a povinnostmi.
Vezměte si třeba nedávné dny. V pondělí začal zápis a v ten samý den už jsme letěli s nedojezenou snídaní na první hodinu. Když jsme ve velmi pozdní odpoledne skončili s výukou a sesedli se ve společenské místnosti k spravedlivému odpočinku, blikalo na mě v deníčku hned tento první den 5, slovy pět, úkolů, které se mají vypracovat do další hodiny. No nic, řekl jsem si: „Podívej Aramee, dneska si odpočiň a zítra to bude lepší, a tak se pustíš do úkolů.“ A tak přišlo úterý. Úterní dopoledne probíhalo úplně stejně, jak to pondělní, s tím rozdílem, že úkolů neblikalo pět, ale už sedm. Zatnul jsem tedy zuby, sebral jsem se a šel do knihovny, kde jsem po delší době sehnal všechny matriály a dva úkoly vypracoval, následovala svačina a návrat do společenské místnosti. Ovšem hned, jak jsem si sedl do křesla, už jsem slyšel, jak se ze všech koutů probírají body. Body, to je takový bič na studenty, který by měl prý podporovat zdravou soutěživost a tak. Místo toho dle mého vytvářejí pouze psychický tlak na už tak sedřené studenty, především prvního ročníku, mistrně maskovaný za slova jako čest koleje a podobné rádoby přednosti. Mrknul jsem se tedy na hodiny a zjistil jsem, že jsme třetí s minimální ztrátou na druhé „vrány“. A jak jsem tak pořád poslouchal o bodech, vsugeroval jsem si představu, že bych pro kolej měl přeci jenom něco udělat a přemýšlel co. Soutěž, napadlo mě, až jsem téměř radostně vykřiknul, tady vidíte, jak rychle to dokáže nebohého studenta „zblbnout“. Ještě jsem nevypracoval tu soutěž – hádanku. Tak jsem se tedy znovu zvednul a znovu nakráčel do knihovny a začal se pídit po správných materiálech. Minula jedna hodina, druhá, padnul čas na večeři a další. No prostě zpátky na kolej jsem se dostal až těsně před večerkou totálně vyčerpaný, hladový, ale šťastný, že budou snad nějaké bodíky. Šel jsem si lehnout, ale pořád jsem se převaloval a v hlavě mi „ťukalo“, že jsem na něco zapomněl. Mohlo být tak kolem půlnoci když jsem si konečně vzpomněl. Přece ty úkoly! Nechal jsem je ve „spolce“ na stole, aby se jim něco nestalo. Vylezl jsem z postele a po špičkách se plížil do společenské místnosti. Byli tam. Oddechnul jsem si, sbalil pergameny a otočil se, že se vrátím do ložnice, když tu najednou se přede mnou rozhořely plameny a s tichým svistem se v nich objevil pergamen a pero. List se na mě koukal velmi výhružně a blikal na mě nadpisem. „Kvíz“, stálo na něm a blikal neustále rychleji a rychleji, jako by mě pobízel, ať ho už konečně vyplním. „No tak zaškrtni mě, budou body“, slyšel jsem v polospánku sladký hlas, a tak jsem si tedy obluzen sladkými řečmi k pergamenu sednul a vzal do ruky honosné pero, nejspíš paví. Mrknu na první otázku: nějaký profesor, co?, jaký profesor?, jak to mám vědět, vždyť jsem tady teprve chvíli, snažím se logicky něco zaškrtnout a jdu dál. Studentská rada, co je s ní, kde že sídlí, páté patro – je to nebo není, dám a pokračuju, kdo to učí lektvary… a tak pořád dokola až na konec. Z posledních sil a slepenýma očima zaškrtávám konečnou otázku a pouštím pero z ruky. Zabralo to 10 minut, ale vyčerpaný jsem jak po dvou hodinách. Pergamen s ďábelským smíchem zmizel a mě padly oči na body, uf, vydechnul jsem si hlasitě, když se pár bodíků přesypalo do naší baňky. Nebylo jich moc, ale byly kladné.
Ráno jsem se vzbudil pozdě a když jsem bez snídaně běžel přes „spolku“ na vyučování, mrknul jsem na body.
Resumé: noční aktivita ďábelského kvízu nás stála do rána asi padesát bodů, přes dopoledne jsme něco nahnali a odpoledne se už nic neobjevilo. Momentálně jsme poslední.
A já se ptám, dá se takový tlak vůbec ustát? A kdy si budu moct konečně hrát, jak se na správného jedenáctiletého kluka sluší?? A proč, proč vůbec kvíz???

Arameus de Shell

2x Komentováno