Nuže, po delší době je tu báseň, která ukáže každému z Vás jiný směr. Někdo v ní uvidí Rowenu a její kletbu, někdo zase lásku dvou dívek, která je zakázaná, jiný zase přátelství až za hrob. Tak s chutí do toho.
Zemřela…
A ty žiješ, dýcháš, mluvíš,
Zemřela…
ale ty to stále ještě nevíš.
Zemřela…
A ty na ni na kraji útesu čekáš,
Zemřela…
jen nevíš, že se jí už nikdy nedočkáš.
Opustila tě…
Pověz, co se mezi vámi stalo,
Opustila tě…
zašeptej k mrakům, jak moc tě to vzalo.
Opustila tě…
Ani sbohem nestačila si jí dát,
Opustila tě…
neměly jste se hádat.
A ona se otočila…
Záda na tebe ukázala,
A ona se otočila…
tolik jsi se bála,
A ona se otočila,
a nikdy nevrátila.
Čekala jsi…
Vrásky se prohlubovaly,
Čekala jsi…
mořské vlny tě ovály.
Čekala jsi…
Spousty let, k bohu jsi se modlila…
Ámen.
Čekala jsi…
A z tvého těla zbyl jen kámen.
15 října, 2010 at 17:22
Krásné Jacq..máš mou velkou poctu.. dokonce to má i námět, hlubší myšlenku a krásný závěr:D