Školní rok už je v plném proudu a stejně tak i výuka. Proto se setkáváme s našimi drahými profesory dennodenně a to i když by někteří raději zalezli pod peřinu a na nějaké výklady nebrali ohled. A tak by se snad i hodilo, kdybychom o nich věděli něco víc, než jestli je to saň sedmihlavá či dvanáctihlavá (určujeme pochopitelně podle rozsahu domácích prací a počtu bradavičnatých výrůstků na zádech). A tak Vám představím profesorku al´Mearovou. Pro někoho z Vás je tato moc zajímavá osoba možná novinkou, někdo už ji zná hezkých pár let, ale informace jistě využijete všichni.
Jistě Vás zajímá, proč je paní profesorka al´Mearová málokdy k zastižení. Tak já vám to tedy povím. Tolik práce, to by bylo každému až nad hlavu. Jenže, dámy a pánové, Nyneiva se s tím dokonale vyrovnala a všechny své povinnosti bravurně zvládá. A co že to tedy všechno je? Mrkejte (respektive valte bulvy). Je profesorkou Bylinkářství a Jasnovidectví , zástupkyně ředitele Zmijozelské koleje sira Stanleyho. Dále je vedoucí kabinetu Přírodní magie a taktéž zástupce ředitele školy M. Y. Lobbera. Jistě již chápete, že člověk, takto zahrnut prací, na zábavu jistě nemá tolik času, jako my (napůl šílení výrostci a ve většině případů oběti hyperaktivity, která se šíří jako mor). Jistě si všímáte, že v profesorčině hlase často rozeznáte přízvuk a některá slova (kupříkladu slovo sai – v překladu je to titul pro nějakého významného či váženého muže), které se do Británie prostě nehodí. A ano, máte pravdu. Nyneiva pochází z Gileadu (oblasti na severozápadě státu Maine, blízko hranic s New Hampshirem a Kanadou). Musíme tedy podotknout, že národností je američanka. Přízvuk je yankeeský, mluví pomaleji než ostatní, slova víc protahuje a používá obraty jako baže, tak a to tedy ano (ne), Světlo! (místo toho věčného Merline!) a říká díky, říkáš pravdu?, poslouchej věrně (místo děkuji, opravdu?, dobře mě poslouchej).
A jak se v takové Nové Anglii daří dětem? Ano, paní profesorka byla tak hodná a prozradila nám i pár detailů ohledně svého dospívání. A tady jsou… Vyrůstala v půlnoční naději, což je malá kouzelnické víska v Gileadu, Amerika je mnohem větší a rozlehlejší, než Evropa, takže skýtá mnohem víc místa pro mudlům nepřístupné oblasti. Vychovávala ji babička a myslí, že dětství bylo šťastné. Hrála si s ostatními dětmi a pomáhala babičce se starat o dům a bylinky, o nich a jejich využití ji naučila hodně a jí to bavilo. (Hle a jsme u Bylinkářství).
A jak se profesorka dostala ke svému povolání? Cesta to byla vskutku trnitá. Když byla poměrně krátce po škole, dostala příležitost být jakousi praktikantkou Bylinkářství v Novém Kruvalu. Ta škola se bylinkami zabývá skutečně jen okrajově, dokonce výrazně méně než tady v Bradavicích. Ale je to škola v Evropě, což slibovalo setkání s rostlinami, o kterých by doma mohla leda tak číst. Tam pár hodin suplovala, protože učení jako takové, v popisu práce neměla, ale profesoři rádi využili její přítomnosti, když měli tu možnost přenechat jí něco málo ze své práce. Co potom rodina? Má pár přátel a s jednou dívkou na hradě má takřka mateřsko-dceřiný vztah, ale pokrevní příbuzné nemá. Nebo by bylo lépe říci, že o žádných neví, to tedy ne. Ale s koníčky a zálibami je na tom bledě. Myslíte si, že s takovým množství práce zbývá volného času hodně? Jakožto profesorka bylinkářství má na povel školní skleníky a arboretum a dále spolupracuje s Northconwayskou botanickou zahradou, kde se snaží, teď už jen několikrát do měsíce, zastavit a zkontrolovat tam své záležitosti. Kromě toho ji práce s rostlinami opravdu velmi baví.
Jejími cíly se samozřejmě musíme zaobírat také. Chce se vrátit do své vesnice a starat se o její obyvatele – jako léčitelka, učitelka, soudit spory, říkat, že je dívka dost stará na to, aby si mohla zaplést vlasy do copu, jako dospělá žena, radit, kdy zasít a kdy sklízet. Ale k tomu potřebuje mít pěknou řádku šedin, aby bylo její slovo nezpochybnitelné. Mladou holku poslouchat nebudou, zralou a zkušenou ženu budou muset poslouchat, ať se jim to líbí ne. Do té doby hodlá odvádět zde svou práci co nejlépe. A co profesní úspěchy? Dokončila studia na Salemské akademii, to byl tehdy velmi profesní úspěch, dostala se do Nového Kruvalu, jen na krátkou dobu, ale dostala. Potom zvládla odučit rok v Krásnohůlkách jako právoplatná profesorka, sice jen jediný rok, ale tak bylo dohodnuto. Poté v Gileadu zvládla epidemii infekční kropenatky, která tam vypukla, to byl obrovský úspěch. Potom práce zde, to je jeden velký úspěch, jak se zatím zdá. Ale řekla, že jejím největším cílem je pokračovat dál tak dobře, jako doposud. Má za sebou hned několik učebnic pro Bylinkářství, které tu vážně chyběly.
Jejím nejoblíbenější předmětem, který vyučuje je Bylinkářství. To je pro ni hlavní meta, Jasnovidectví je spíše taková zábava. Tedy ne, že by ho shazovala, to tedy ne. Ale učit ho je pro ni potěšením, protože ji již na škole bavilo. A těší se, že se dříve či později dostane ke kouzelnickému léčitelství. To by učila vážně ráda.
Kde žije? Žije tady na hradě, to už větší část roku, pak má malý byt v North Conwayi, kde přebývá, je-li zrovna pracovně v Nové Anglii. V domě v Gileadu už poměrně dlouho nebyla. Pokud jde o podmínky tady na hradě, myslí, že jsou více než dobré. Její oblíbená kniha je Putování Jaima Dlouhokrokého, z těch neodborných knih, barvami fialová a stříbrná a květinami slunečnice. Z ročních období má nejraději konec jara a začátek léta. Sport nebyl nikdy nějak zásadně ve středu jejího zájmu, nesleduje zápasy ani jejich výsledky, leda snad výsledky školních utkání, ale to spíše z profesní povinnosti, musí přece vědět, jak si družstvo vede. A co se létání týče, Famfrpál nehrála nikdy a na koštěti nelétá. A mazlíčci? Ne, zvířata nikdy moc nemusela. Leda snad kočky, ty jsou ještě snesitelné a docela milé, ale jinak? Říká: „Díky, nechci, to tedy rozhodně ne. I když jsem kdysi dostala jednu úžasnou rostlinu, která kvete na podzim a má velmi nevšední vzhled i mimo dobu květu. Vyžaduje trochu specifickou péči, ale… Je rostlina mazlíček?“ Tak to tu vidíte černé na bílém. Tak co myslíte, není profesorka al´Mearová vskutku zajímavá osobnost?
Leah A. Wildrose, Zmijozel
Tagy: informace, profesoři, zajímavosti, život
31 října, 2010 at 16:38
Ano, to zjevně je 🙂 Jinak hezky napsaný životopis ^^
1 listopadu, 2010 at 16:32
Povedené, Lee 🙂 vážně!
12 listopadu, 2010 at 19:40
no jo, Nyn je extratrieda 🙂