Bradavičník

Ne každý má to štěstí a může si přes ty hromady esejů a hořících termínů dovolit přijít na famfrpálové hřiště v pondělí od 19.00 hod. Jako letošní prvňačka jsem dnes večer přes všechny ty mrazíky na stadion odhodlaně vyrazila.

Jako nejčastěji, všude panika a křik. Nakonec se ozval hlasitý hlas, který kázal rozdělení na dvě skupinky. Angelica Jacqueline Pompadour byla počátečním sloupem nelétavých a Jane Timber hledali ti starší a zkušenější. Já jsem se okamžitě zařadila k Angelice, ale ty její poněkud přehnané rozkazy ostatním mi dost dost lezly na nervy.
Za pár okamžiků již druhá skupinka plachtila kolem dokola a my si u Thesidy brali sluneční lektvar. Ke kůlničce jsem vyběhla horempádem a vytáhla poměrně zachovalé koště. Ještě, že tak ta rvačka poté o nejlepší košťata byla dost nebezpečná… Asi po čtvrt hodině jsme již postávali v kroužku a pomocí Hop! zvedali svá košťata. Přes veškerou snahu to vypadalo velmi bledě. Nakonec to přece jen dokázal náš havránek Jel Maghar a zajistil si můj obdiv.

Moje nemehlovské sklony se nedaly tak snadno skrýt. Ale línější koště snad také neexistuje. Když jsem nejméně posté sledovala jak se koště klidně snáší k zemi a Jel vítězoslavně třímá násadu, dostala jsem poměrně velký vztek. Když už profesorka poručila vzlétnout do 4 metrů, chtěla jsem koště prostě sebrat. Nakonec se přece jen zvedlo, ale přímo z něj čišela otrávenost a posměch. Po několika drobných úkolech mi koště zdivočelo a já se řítila nejprve vzhůru a pak zase šupem dolů. Obloučky také nebyly růžové. Jednou jsem se málem srazila s Cathy, pak zase s Jelem…

No, neříkám, že to příští týden opět nezkusím, ale když jsem vracela koště a lektvar, cítila jsem se mnohem uvolněněji a to asi hlavně kvůli pevné zemi.

Tímto Vás chci opět pozvat na další létání nonRPG: 1. Listopadu. Když se uráčíte přiťapkat, bude mnohem větší zábava! Takže neváhejte…

Vaše čmáralka

Adriana M. Cline

Tagy: létání, praxe

6x Komentováno