Bradavičník

Opět se nám rok s rokem sešel a tak nastal i další Zmijozelský den. Ten den se udělují některá vyznamenání zelené koleje, takže společenská místnost musela být pečlivě uklizená a vycíděná, prostě se musela jen blýskat. Skřítci prostě měli co dělat.

No přiznám se upřímně, udílení vyznamenání jsem jednoduše nestihla, ale co se dá dělat. Nicméně jsem přišla v okamžiku, kdy už toto bylo vyřešené a prváčci se měli zapsat na kolejní listiny. Takže ta „nejdůležitější“ část byla za námi a do plesu nám zbývalo několik hodin. Pak přišel nápad, že bychom tedy mohli uspořádat papírovou válku. To už naštěstí byl náš kolejní pryč. Pan profesor de Nicolsburg se sice pokusil vznést nějakou námitku, ale byl přesvědčen pohotovou kapitánkou famfrpálového týmu Shirley Griffin (mimochodem jednou z vyznamenaných, dalšími byly Sváhá Thákurová a paní profesorka al´Mearová) a mou maličkostí s nevinným úsměvem. Takže se nakonec nezmohl ani na slovo a raději odešel. Zatím z našich ložnic dorazily dva balíky papíru a mohlo se začít. Když však začaly místností poletovat neřízené papírové koule, opustila nás se smíchem i paní profesorka al´Mearová. Asi se o sebe začala trochu obávat a hlavně nám určitě nechtěla kazit zábavu. Nakonec se utvořily dvě skupinky, bojující proti sobě. První byli členové famfrpálového týmu Malcolm, Shirley a já, tou druhou, pak ostatní přítomní – Leah Wildrose, Debby Willsnová, Sofie Miku, Damon M. McRyan a Filip Hatake. Leah se na chvíli pokusila vyhlásit Švýcarsko s celní správou, takže to od nás pašeráků schytala možná nejvíc. Ale hodinu před očekávaným plesem se zavelel úklid a na ples už byla místnost stejně nablýskaná jako před bitvou, takže ani náš, ten den poněkud unavený, kolejní nic nepoznal.

No a pak jsme se nachystali k plesu. Musím říct, že se ho zúčastnili hlavně mladší studenti naší koleje, i když nechápu proč. Od pátého ročníku výš jsme se tam objevili pouze já a Malcolm, a dech nám všem vyrazil pár, který přišel spolu a moc a moc jim to slušelo – Shirley a Lucas A. Laurie. No a pak se tak kromě našeho kolejního vyskytly ještě dvě dospělé – Sammarin W. Stanley a Utriel Nostici O´Hanni. Jinak samí malí. No a dalším „hostem“ byl stařičký mírně nespolehlivý gramofon, který zvládl v pořádku odehrát snad jen jednu píseň. Ano, Lucas se ho pokoušel chvilku spravit, ale odměnou za snahu bylo pouze několik podivně přehraných písniček a nakonec dým.

Přes to všechno se našla zábava i pro nás prefekty. Nemohla jsem si nevšimnout dvou podivně se chovajících nováčků. Tak jsme se hned s Malem dohodli, že se jim trochu podíváme na zoubek. Šli jsme se představit a trochu si s nimi popovídat. Samozřejmě slušně a přátelsky. My to totiž ani jinak neumíme, jak Vám všichni, co nás znají potvrdí. Kupodivu ti dva se nás ale pokoušeli naprosto nespolečensky ignorovat. Nezdvořáci. Ale nakonec jsme je přesvědčili, že pro ně bude lepší, když se s námi začnou bavit. Kupodivu se nám i představili. Jedním z nich byl Liam Ceraso, který svého kamaráda oslovoval „Nate“. Po chvilce přesvědčování se dostali až k seznamu nováčků. Prý už se zapisovali v pondělí, ale nějak se pak nemohli najít. A když se tedy „našli“, tak se to zase nezdálo již řečeným prefektům a požádali je, aby se podepsali znovu. A ouvej. V okamžiku, kdy se začal podepisovat Nat, objevilo se na pergamenu úplně jiné jméno – Daniel Wylson. Navíc okamžitě zčervenalo a doslova se propadlo kamsi do pryč. Jenže nezčervenalo jen jméno, on nám začal také červenat i Daniel. Od vlasů, přes celý hábit až k nohám. Nebelvír… No, přiznávám, Liam byl náš, ale zase se provinil tím, že tam toho cizího pustil, takže na tom nebyl o moc líp. Bude to ještě zajímavá dvojka, Bradavice se mají na co těšit. Ale dál. Po odhalení byli oba viníci dovedeni před sira Stanleyho. Ten jim milostivě, protože to byl slavnostní den, nestrhl body a potrestání nechal na svých prefektech. A že si ten trest užijem, na to všichni můžou vzít jed. Muhehe.

Bianca de Shell, Zmijozel

Tagy: nováčci, ocenění, slavnost, večírek, Zmijozel, zmijozelský den

3x Komentováno