Bradavičník

Četla jsem tuhle jednou zajímavou milovskou knihu, kterou si můj drahý starší bratříček přivezl od tety z Evropy. Nevím, odkud přesně, ale jména na obálce zněla cize. V životě jsem je neslyšela. Věra Mrkosová a Václav Richter. No není to jazykolam. Na každý pád mě některá slova inspirovala k báječnému nápadu. Bavíte se rádi? Pak jistě oceníte krátkou prózu ze školních lavic milovské školy, kam přijde na návštěvu profesor kouzelník.

Malá místnůstka byla poněkud stísněná, ale panovala zde veselá nálada. Mezi dvaceti čtyřmi dětmi se rychle rozšířila zpráva, že ta fúrie Whingtonová, co ji měli na občanskou výchovu, zůstala doma s chřipkou a místo ní přijde na suplování onen okouzlující profesor, co učí na druhém stupni. Drazí třeťáčci natěšeně pozorovali hodiny, když odbila osmá a dveře do učebny se rozletěly. Za všeobecného halasu a vzrušeného šepotání doprostřed učebny vešel vysoký mladý muž, kterému táhlo na třicet a vlasy i oči měl zbarvené do tmavé kaštanové hnědi. Jeho oblečení bylo dost abstraktní, černé rifle silně kontrastovaly se svítivě oranžovým tričkem, překrytým tmavě zelenou mikinou a na nosu mu seděly rudé brýle s velkými skly. Ovšem oči za nimi měli jakýsi zasněný pohled. Spráskl ruce, přešel za katedru a spustil.

„My už se jistě známe. Pro ty, kteří ještě neměli tu smůlu na mne narazit, jmenuji se Alaric, Alaric Horwenzale. Narodil jsem se šestého prosince ve znamení Střelce. A co vy, mladíku?“ Pokynul ručkou k první lavici. Chlapec se na chvíli zamyslel a pak honosně odpověděl:

„Narodil jsem se přesně v den mých narozenin, pane profesore.“ Polovina třídy vybuchla smíchy, ale Alaric se tázal dál: „A co jste říkal tomuhle světu, chlapče?“

„No… Když jsem se narodil, byl jsem tak překvapený, že jsem dva roky nemluvil.“ Za hlasitého potlesku se chlapec čtverácky zazubil, poklonil a muž u tabule s povzdechem otočil pohled k mladé dívce vzadu.

„Slečno, povězte mi, nebojíte se Bubáků? Vypadáte zastrašeně… Co o nich víte?“ Dívka se na jeho dotaz zatvářila nechápavě a zavrtěla hlavou.

„Co je to za hloupý dotaz? Pochopitelně, že je to jen pohádka pro malé děti. Nemám ponětí.“

„Ale jak je to možné?“

„Prosím, pane učiteli, kdybych všechno uměla, tak bych sem nemusela chodit,“ odsekla dívčina a on se přetočil na dalšího.

„Kdo z vás my vysvětlí, co jsou to ty… kontaktní čo-čočice?“ Jedna ručka vystřelila vzhůru, druzí udiveně zírali, co myslí.

„No, to máte tak. Kontaktní čočky! To jsou čočky, které slouží k navazování kontaktů. Třeba na rande.“ Klučina vážně přikyvoval. Alaric se po chvíli rozzářil, jako kdyby ho to skutečně nadchlo.

„Mladej pane?“ poklepal na lavici spícího studenta. Ten zamžoural a vyhrkl:
„Zdálo se mi, že jsem byl ve škole… a když jsem se probudil, tak jsem tu doopravdy byl!“

„Hej, vy tam! Nechte to jablko a dávejte si pozor, někdy se tam skrývají i malí červíci…!“ varoval profesor obtloustlého chlapce vpředu, co hryzal pod lavicí ovoce.

„Proč bych si měl v jablku dávat pozor na červy? Ať si oni dávají pozor na mne!“

„Ale, pane profesore! Které zvíře máte nejraději?“ dožadovala se sousedící baculka.

„Ze zvířat mám nejraději grilované kuře,“ odpověděl za Alarica jablko-jed a zasmál se. Alaric na to jen pokrčel rameny.

„Žirafa,“ hlesl profesor naprosto stroze. Někdo z prvních lavic okamžitě zareagoval:
„Když si umývám krk, tak mám vždycky radost, že nejsem žirafa.“

„A co vysvědčení, děti? Jak to s vámi bylo minulý rok?“ Upřel Alaric tázavý pohled na chlapce, co si házel s kriketovým míčkem z ručky do ručky.

„Táta mě na konci školního roku dvakrát zbil. Poprvé, když jsem mu ukázal vysvědčení, a podruhé, když jsem mu řekl, že je to vysvědčení jeho.“

„To já jsem si řádně zakouřil.“

„Ale, chlapče, ve svém věku a už kouříte, víte co to s vámi udělá?“ strachoval se Alaric.

„Jediný rozdíl mezi kuřákem a nekuřákem je ten, že nekuřák umírá mnohem zdravější.“

Naštěstí se brzy ozvalo zvonění. I po jedné hodině byla profesorova tvář dosti sivá a postrádala svou obvyklou tajemnost. Alaric Horwenzale si oddechl. Už nikdy nebude pomlouvat profesorku Whingtonovou. Tyhle caparty by na krk dostat rozhodně nechtěl…

Tak co, zasmáli jste se alespoň jednou?
Leah Anabell Wildrose, Zmijozel

Tagy: kouzelník, mudlové, profesor, škola, studenti, vyučování

2x Komentováno