Bradavičník

Svátky klidu a míru jsou tady. Zavřete oči a zkuste chvíli vnímat své okolí. Cítíte to očekávání, radost, vůni jedliček a purpury? Vánoce! A proč si je nezpříjemnit pletením ponožek v klubovně? Plná očekávání jsem se vydala do pátého patra, to jsem však ještě nevěděla, jak mohou být takové pletací jehlice zákeřné.

Abych to uvedla na pravou míru – vůbec jsem neměla v plánu si nějakou tu fusekli uplést, víceméně ze zvědavosti jsem se šla podívat, jak tato ruční práce jde mým spolužákům. Ukořistila jsem jeden z polštářků, posadila se do blízkosti mého zmijozelského kamaráda Daniela a začala jsem pozorovat ty jeho nesmírně lenivé pletací jehlice, které se ani neměly k dokončení paty, vzhledem k tomu, že ostatní už se blížili ke zdárnému konci. Vše probíhalo jakžtakž pohodově, jak jinak než v duchu Vánoc… ale pozor!

V tom jsem zaostřila na nebelvírského Tibiho, který cosi na zemi přimačklával polštářem. Netuším, jak dlouhá doba od tohoto momentu uběhla, ale to už jsem viděla ty šílené (pletací!) jehlice, které se hrnuly přímo na nějakou brýlatou dívenku (z čehož jsem usoudila, že to cosi, co Tibi držel pod polštářem, byly právě ty jehlice). Ta však pohotově vyskočila na nejbližší volný stůl a zachránila se před těmi vražednými nástroji. Ale to není všechno! To nejlepší teprve přichází. Když se z chodby začal ozývat jakýsi popěvek (já bych to spíš označila jako hulákání) stylu:“ Jdu si uplést fuseklíí!“. Zkrátka, měla jsem na mysli, že se blíží nějaký dychtivý prváček. K mému překvapení se ve dveřích klubovny objevil zmijozelský Cakel (jehož příjmení mi nějakým nedopatřením vypadlo z hlavy), který sliboval čokoládu každému, kdo mu s touto ruční prací pomůže. Čokolády sebou skutečně měl (jakou já na ně v tu chvíli dostala chuť!), ale dobrovolníci nikde.

V tom na scénu zase přišly ty zběsilé jehlice, které se doslova vrhly na příchozího Cakela a zaútočily na jeho boty! To už se Tibi s polštářem řítil na pomoc, ale dle mého názoru by udělal lépe, kdyby se do boje Cakel & pletací jehlice vůbec nepletl. Cakel totiž začal hlava nehlava skákat do po těch útočných jehlicích, k tomu však přibral i ručky nebohého Tibiho, který začal samozřejmě řvát, jako když ho na nože berou. To už však od práce vyrušilo i profesorku Sarvani, která se vrhla k té dvojici, nakonec se jí podařilo „ušlapaného“ Tibiho odklidit stranou a jehlice skončily na pozemcích – přesněji byly vyhozeny z okna. Mimo to jsme pak měli možnost poslechnout si rozhořčený proslov pana de la Moona (vzpomněla jsem si!), který se vytasil s tím, že si hodlá stěžovat…

…ano, klidné svátky plné pohody, aneb jak dokážou pletací jehlice znepříjemnit život.

Tagy: akce, jehlice, ponožky, punčochy, svátky, Vánoce

3x Komentováno