Bradavičník

Tak se zase hlásím o slovo! Tentokrát Vás seznámím s tím, jak to vypadalo, když se zdobil náš kolejní vánoční stromeček ve Velké síni. Pokud je pro někoho tato věc novinkou, tak asi přehlédnul na nástěnce školy pergamen, připíchnutý profesorkou Rimstarovou. A asi je slepý, neboť ty jedle ve velké síni přehlédnout skutečně nelze. Ale pojďme k věci.

Dne 8.12. – ano shodou náhod přesně v den praktické hodiny létání – jsme se kupodivu ve většinovém počtu opět slezli na famfrpálové hřiště. Nicméně pro nás zelené to s létáním nevypadalo moc nadějně, chodit si pro koště byla věc zcela zbytečná. Jakési vyšší síly (slečny Shirley Griffin a Bianca de Shell) se totiž rozhodly, že právě dnes uskutečníme naše poslání a ozdobíme náš soutěžní stromek. Ozdoby samy byly již připravené – čekaly ve společenské místnosti. Již několik dní předem se totiž všichni oháněli, jen aby stvořili přesně to, co bylo třeba. V některých případech i s pomocí profesora. Stačilo tedy zajít tam a nabrat si, co kdo jen unesl (a povím Vám, že toho bylo hojně. Všichni jsme vypadali jako dokonalý vánoční stromeček ještě dřív, než jsme se pustili do zdobení, jelikož jsme byli tak různě ověšení tím vším, že by si nás mohl klidně někdo splést.)

Jaké nás ovšem čekalo překvapení, když jsme přenesli veškeré ozdůbky na náš kolejní stůl. Kde nic tu nic, po stromcích, jako kdyby se slehla zem a síň takřka zela prázdnotou. Naštěstí se do boje o první místo zapojil i náš hradní rytíř s dobrým srdcem, hajný a šafář Aden Greywords, který za pomoci čtyř domácích skřítků dopravil a patřičně rozestavil čtyři zhruba třímetrové jedle ke stolům. A pak už nezbývalo, než se pustit do té dřiny, která následovala. Náš slabý počet asi čtyř účastníků se extrémním tempem rozrůstal (svou ruku k dílu jsme připojili všichni) a úměrně k tomu přibývalo i ozdob na majestátních větvích do výšky se tyčícího stromečku.

Stromeček byl jako každoročně laděn do kolejních barev. Najdeme zde třeba stříbrné kuličky s erbem Zmijozelu, kuličky v barvách všech kolejí, ale i raritu. Malá bílá poupátka, která se spolu s postupem času pomalu promění ve vločkové květy, nabírající stále sytější a sytější zelenou barvu, až se změní v malé dárečky, které si může každý student či profesor dle libosti vzít. V jejich středu jsou ale zrcátka, která mění barvu podle toho, kdo se do nich dívá. Samotná špice je obmotána čtyřmi hady s hlavami do všech světových stran, uhrančivým smaragdovým pohledem, tichým sykotem a jemným vlněním, nad kterými se tyčí prostorová hvězda zelené barvy, zářící vlastním jemným světlem. Po okolí se také line nádherná vůně Vánoc. Jehličí, koření, purpura, cukroví… Malí čokoládoví sněhuláčci. Každou chvíli kolem něj také zní koledy naší drahé barokní dámy madame Alessandry.

Musíme podotknout, že někteří účastníci předvedli zajímavé chování – takový prefekt šplhající po stolu (který má co dělat aby nerupnul či se neprohnul) a rozvěšující ozdoby, dvě dívky na koštěti věšící ozdoby po vyšších větvích, profesorka s vskutku velkým apetitem, pojídající čokoládové ozdoby anebo slzy. Večer na nás všechny nechal působit svou magickou atmosféru a já věřím, že jsem nebyla sama, kdo ještě dlouho nemohl usnout, leč si vyslechl výtečnou pohádku na dobrou noc.

Leah Anabell Wildrose, Zmijozel

Tagy: soutěž, stromeček, Vánoce, zdobení

Jeden komentář