Jsem tu s novým článkem, na poněkud podivné téma. Hodlám psát v novinách o novinách..i když netuším, jestli si to budete moci přečíst. A ptáte se proč? Tedy pokud se zrovna nesnažíte udolat „tvrdohlavý“ výtisk novin a ani netušíte, co obsahuje…
Jak jste si jistě všimli, poslední dobou naše školní noviny jaksi stávkují. Jako by chytili manýry některých studentů, možná se tím dožadují větší pozornosti, třeba se tím jen tak z nudy baví…Merlin ví, jak to je. Jisté však je, že ti, kteří si chtějí přečíst nové drby, tedy informace – aby se obrnili trpělivostí. Někdy jako by se výtisk novin kamsi schoval, ač víte jistě, že před chvíli ležel na stole. Jindy prostě nejde otevřít, to spíš se roztrhne, ale nepustí se a nepustí. Také se stává, že místo obrázku nebo fotografie je tam prázdné místo, nebo se obrázky prohodí, čímž mnohdy vzniknou velice zajímavé kombinace. Také titulky jako by si dělaly, co chtějí..klidně si „odpochodují“ kam se jim zrovna zlíbí, takže se začtete do úplně jiného článku, než jste chtěli. A datum – to je kapitola sama pro sebe. Klidně můžete najít článek z budoucnosti, no považte…to už je příliš!
Možná se nám tu rozmnožili šotci. Nedávno jsem totiž seděla v redakci a psala článek, když se mi zdálo, že cosi slyším. Jakoby ozvěnu několikerých maličkých nožek…Ne že bych se bála, ale chvíli mi trvalo, než jsem začla pátrat, co to..kdo to..Zahlédla jsem však jen neurčité stíny maličkých postaviček, připomínající vzdáleně rarachy. No ano, opravdu! A to mě přivedlo na tu myšlenku, kdo za to může! Jistě – šotci. Kdo jiný by mohl nepozorovaně řádit s takovou škodolibostí a tropit neplechu, páchat nepravosti, kdo jiný nemá žádnou úctu k nám – redaktorům, a Vám, našim čtenářům.
Takže, vzhůru do boje proti těm malým nezbedům. Za Bradavičník takový, jak ho známe a chceme!!