Mé oči sledují
hvězdy rozkvétají,
jako rolničky zvoní,
zlaté slzy nebe roní
na vodní hladině,
dýchám jen pro ně,
tonu v řvoucím tichu,
nedostává se mi sluchu,
duši mojí pohlcují,
po vodě plují
tisíce diamantů drahých
a přec tak prostých.Slova beze smyslu
do krajiny vyšlu,
slzy na hladinu dopadají,
smutek, bolest odcházejí,
hvězdy na nebi přibývají,
ony pravdu světa znají.
Tu jedna padá!
Své přání si žádá,
srdce strne, přemítá,
který sen teď uvítá?
Vteřina je věčností,
trápím se svou slepostí,
jen mávnout rukou úlevně,
nač žádat to pouze mně?
Ať si padají,
mé sny už znají,
co však nyní splní,
to přec neovlivní
mé zoufalé přání,
upadne v zapomění.
Mé oči sledují
hvězdy zhasínají,
cinkot utichá,
krásný pocit zanechá,
nebe modrá, den přichází,
za lesem slunce vychází…
Snad se vám má báseň bude líbit. Nutno podotknout, že nejsem žádný básník.
Adriana M. Cline