Bradavičník

Nadešel čas něčeho zvláštního, tajemného, děsivého a Salazar ví, čeho ještě. Přinášíme Vám další fiktivní článek, jehož obsahem jsou dvě sestry, jedno kouzlo a samotná smrt. Ten správný článek, pro ty „divnější“ čtenáře.

„Dlaň vyhřátá jako sám led“

Už nikdy více. Už nikdy neucítím tvou teplou dlaň na mé tváři.
Proč?
Protože jsi zradila, tvá mysl byla poskvrněna kletbou. A mé teplé dlaně upadly v nicotu, chlad.
Jak?
Zelené světlo ozářilo celou místnost, ozval se tupý náraz a z pod peřiny vykoukla má ruka. Ta, která ti dříve hladila tvář.
Chybíš mi, sestřičko…
Tvá hloupost! To ty jsi mě nechala napospas démonům v pekle. Teď tu budu den co den sžírána, má duše je nyní vlastnictvím ďábla. Moje mrtvé a okousané tělo se tu potlouká a čeká, až přijdeš, sestřičko. Těší se na tebe… Na čerstvé masíčko, ochutná tě, stejně tak, jako jsi ty ochutnala jej.
Odpusť mi, sestřičko...
Je pozdě, nesnaž se ochránit svůj strohý život. Vždyť nemáš ani svobodu, jsi jen loutkou ve světě zla. Nikdy sis nedokázala užívat jako já.
Víš to?
A co bych měla vědět? Jsem mrtvá. Tvá ruka ušpinila naše čisté prostěradlo. Tvá ruka spáchala ten ničivý zločin.
Má ruka držela tu tvou, když jsi naposledy vydechla…
Ale to mi život nevrátí, sestřičko. Tvá prohnilá duše se bude vyjímat i v pekle. Už se na to těšíš, že ano? Jen si dopřej posledních pár doušků čerstvého vzduchu, tady nebudeš moct dýchat.
Nehodlám se vzdát svého života.
Ale ty se ho nevzdáš, ty ho ráda odevzdáš ďáblu, až přijde ta nepřekonatelná bolest. Už brzy, ach ano. Neskrývám své štěstí, jsem ráda, že budeš trpět.
Ale….

Odpověď mé sestry se rozplyne ve vzduchu. Její ladné tělo se sesune k zemi v bolestech. Cítím její bolest, slyším její nářek, přesto se ve mně nepohne jediný sval. Ledovým zrakem ji z pekla sleduji, užívám si ten pocit odplaty. Je tak naplňující, tak čirý. To ďábel mě naučil být bez poskvrny, zabíjet předčasně hříšníky a brát si jejich duše. Mé prohnilé a schlíplé tělo se naproti tomu najedlo dosyta čerstvého masa. Denně si odchytnu nějakou duši, kterou si podám. A ďábel je na mě pyšný, to je ten účel pekla. Zasvětit svou duši ďáblu a do nekonečna bažit po čerstvém mase. Miluji ten pocit. Užívej si svou smrt, sestřičko.

Vždycky jsi byla led, Cisso… I když tvá dlaň hřála.
Já vím.

Tagy: fikce, poema, povídka, příběh, sestry, Smrt

2x Komentováno