Mnozí z nás byli z této zprávy jistojistě zděšeni, jiní se zas ptali se vykuleným výrazem „Proč“; „Jak to?“. Ano, řeč je o Aprílovém žertíku našeho drahého ředitele, pana Lobbera.
A jak to vůbec všechno bylo? Začalo to jednoho krásného, promrzlého dne. Hned brzy ráno se na nástěnce objevila zpráva, hlásající „Všichni se dostavte dnes před úderem osmé hodiny večerní do Velké Síně,“ přičemž byli skoro všichni zděšeni a panovali zvěsti o tom, že se škola zavírá! Jiní zas tvrdili, že je to aprílový žertík, přeci jenom bylo prvního dubna.. Skoro celé obyvatelstvo hradu se tedy dostavilo do síně, kde Michael Y. Lobber začal se svým proslovem „Drahé obyvatelstvo hradu… Blá blá blá… Pergamen, který byl poslán na ministerstvo, zplesnivěl,“ samozřejmě se jednalo o pergamen pojednávající o hygieně na této škole. Všichni si jistě pamatujeme ty nepříjemné hygieniky z ministerstva, kteří slibovali, že tuto školu zavřou.
Když už si všichni mysleli, že se tato hrozba přes nás předehnala, tak kvůli nějaké nově objevené plísni se musí Bradavice zavřít! Snad každý čekal na to “kouzelné“ slůvko, jenže to nepřišlo.
Celý hrad si balil, jelikož jsme museli být druhý den na nádvoří a čekat na odvoz. Profesorka Grandfather z toho byla úplně na větvi. Proplakala snad úplně celé poledne!
Po druhé hodině se všichni shromáždili na pozemcích školy se svými baťohy a kufry nabalenými k prasknutí, muselo dát opravdu dost práce tam všechno narvat. Každopádně jsme čekali pět minut, jenže kde nic, tu nic!
A kde se vzal, tu se vzal náš milovaný, tehdá ještě čistý, ředitel Lobber. Měl v puse lízátko, přičemž pravil: „Co tu všichni děláte? Já včera neřekl, že je to apríl? Hups,“ načež se po něm začaly doslova sypat blátivé koule házené kýmsi z řad studentů.
Výše zmiňovaná slečna Grandfather se dokonce smála a začala spolu s profesorkou Lucii Lex Liu chránit ředitele vlastními těly! No, uznejme, kdo by si nechtěl hodit po někom z vedení blátivou koulí a nedostat trest? Blátokoule se řítily na ředitele dál, přičemž jich pár zasáhlo i slečny profesorky. Ředitel běžel náročnou, dlouhou cestou až do hradu, tedy do bezpečí.
Nakonec se všichni bavili, tedy až na pár jedinců, které, doufáme, to nepostihlo na celý život.
Dennis Preston