Kupodivu si někteří mohli všimnout, že naši líní lvi po době zas vytáhli drápky a ukázali co v nich je. Konkrétně v soutěži s docela podstatnou otázkou „Proč je moře modré?“ od Lucii Lex Liu se vydrápla naše Lole Miko Leiringová na první místo a naše Carlotta Reyerová na místo druhé. Proto si zde dovolím uveřejnit Lolin vítězný článek. Hezky si ho užijte.
Ptáte se proč je moře modré?
No, když sem byla malá, tak mi děda vyprávěl jednu pohádku, jenže ta byla úplně pitomá, tak sem si jí s jeho dovolení (spíše s nedovolením) upravila podle svého. U nás, v mé rodné zemi, se všem dětem, vždy vyprávěl příběh o tom jak z močálu a mořské hladiny vzniklo Japonsko, ale už se nevypráví, kde se vzalo to moře. Tedy kamarádi ve školce na mě vždycky divně koukali, když jsem jí o té pohádce vyprávěla, tak jí asi neslyšeli nebo za to mohlo to, že sem prej divná. Každopádně můj děda si řekl, že když žádná není tak si jí vymyslí.
Takže nejdříve nebylo nic a najednou v tom velkém prázdnem nic se ozvalo:“Bum! Práskám! ÁÁÁÁ! Padáme! Auvajs. To bylo moje noha! Buuum!“ a najednou v tom prázdném nic bylo všechno. Dneska tomuhle lidí říkají Velký Třesk, ale my jsem to s dědou nazvaly Velký tlesk (což zní o moc originálněji, že?). Najednou už nebylo všude prázdno. Všude létaly velké kamenné balvany a nad nimi bílé obláčky páry, jindy se objevila hvězda, jejíž záře se ani samotný Merlin nebo hudební skupina Bludičky nerovnaly. Na těch obláčků u těch velkých kamenů žili oni. Ti jedineční a nepřekonatelný hrdinové. Byli to superhrdinové ze všech koutů světa. A nelepší ty nejvíc V.I.P. byli u balvane, jenž se nazývala Země.
Byl tu frontmen skupiny Bludičky, jenž v klid popíjel víno s Ryogou (kytarista jedné skupiny a kdybyste ho viděla, tak by sme mi dala za pravdu, že on do nebe určitě patří). Za nima stál Brumbál s Greendewaldem na ně vyplazovali jazyk. Krom těchto čtyř to bylo spoustu dalších i mudlovských hrdinů jako Superman, Herkules a taky Tarzan, ale ty nás kouzelníky nikdy nezajímali. Nás v našem příběhu zajímá malý psík Figgo. Figgo totiž nebyl, tak úplně normální pes. Jako samozřejmě měl sice jisté schopnosti, jako lítat a super sílu, ale i tak se lišil, ještě něčím jiným. Figgo měl krásně modrou srst. Tak krásně modrou, že to i ve nebi super hrdinu dělalo rozruch a úžas.
Jenže jeho srst měla tajemství, který znal jenom jeden člověk. Tím nebyl nikdo jiný Bard Beedl. Jednou, když vracel Figgovi knížku o deseti nejkouzelnějších způsobů, jak se zbavit vrásek, zahlédl to co neměl. To co si ani nedokázal přesvědčit. Tak hrozné to bylo. Když vstoupili do Figgovi luxusní boudy, uviděl ho, jak si barví svou srst! Ano! Ta Modrá. Ta krásně modrá vůbec nebylo přírodní, naopak byla tak uměla jak jen barva srsti může být. Když si Figgo všiml Bard, rozeběhl se za nim a prosil ho, aby nikomu nic neříkal a že by ho to zničilo. Prosil tak dlouho, že se nad ním nakonec smiloval. Přece jenom byl to stále jeho kamarád.
Figgo too večere nemohl usnout strachy z posměchu, ale když ráno vstal, nyslyšel nic. Ani, když procházel kolem bandy Johanky z Arku a toho šíleně smějící se ho Draculy, ani jeden z nich nic nepoznamenal. Bard skutečně dodržel své slovo a nepotopil ho. Figgo byl moc rád a už se s tím dále netrápil, ale.. vždy tu bylo jedno ale. Začal se svojí krásně modrou barvou natolik vytahovat, že už to nebylo nesnesitelného pro Barda. Kamkoliv přišel Bard tam slyšel o krasné modré barvy Figga. Nikdo neobdivoval jeho přírodně fialové vlasy a tak začalo to, že Bard žárlil. Tak moc žárli, že už ani s Figgem nedokázal být v jedné místnosti.
I když se ty dva nenáviděli na obláčků plynul život dál a najednou se pár hrdinu v čele s Merlinem rozhodlo dostat na zem. A začaly plánovat, jak z toho balvanu udělají ráj. První, co museli vyrobit byla voda a pevnina. Dlouho Merlin plánoval než vymyslel dostatečně silné kouzlo, které pak při slavnosti použil. Jenže to by nebylo slavnosti aby se tam Figgo nepřiprdelil a neukazoval krásy své srst. Bard koukal jak se Figgo vtírá i ke kapitánovi famprpálového družstva Větrná smršt a už to neunesl. Zrovna, když Merlin stvořil na zemi ještě do té doby bílou vodu strčil Bard do Figga, tak mocně, že z obláčku spadnul. Padal a Padal a až nakonec žuchnul do vody.
Všichni se na Barda hned otočili a vykřikovali:“Ty blbečku, co jsi to udělal?“, „Vždyt se utopí“ a podobné výčitky, když tu jedna malá dívka s krásně černýma vlasama a japonským původem a dokonalosti, jenž neni vidno, pohybem tak elegantním no.. a mluvila stejně půvabně ukřičeným hlasem jako já.. vlastně byla mi celkem dost podobná, no každopádně vykřikla : „Dyt ona je modrá:“ A skutečně voda na zemi postupně zmodrala. Hrdinové se zaražením zírali na mdoré moře v němž byl jen jedna zrzavo oranžová tečka. To tou tečkou nebyl samozřejmě někdo jiný než sám Figgo. Takže proto milé děti je moře modré. Protože si Figgo neuvědomoval, že jeho povyšování by mohlo Barda Beedleho naštvat a že když už si musí barvit srst, tak at si koupí nějakou kvalitnější. Nahoru ho už samozřejmě nepustili a tak Figgo doplaval na nejbližší pevninu a stal se první živým tvorem na zemi. Jeho potomci jsou mezi námi neustále v plemenu Shiba Inu
Pravda, že v dědově to bylo s tou barvou poněkud jinak, ale myslím to nevadí .. vaší neteři by se určitě bude líbit moje verze víc..
Lole Miko Leiringová