Není to dlouho, co byla vyhodnocena soutěž slečny Grandfather „S profesorem, ale po svém!“, která požadovala vyprávění o tom, jak byste strávili jeden celý den s někým z profesorského sboru. S jejími výsledky i výherci bych Vás nyní ráda obeznámila.
1.místo; Beatrice de la Crue, Evey V. Wolfman
2.místo; Emily A. Dashwood, Evey Evelyn Silvie Dellay
3.místo; Bonnie Smithová
Nyní je čas, abyste se sami přesvědčili o kvalitě práce, kterou si se soutěží studenti dali. Jelikož ale slečna Cruel, první z finalistek, napsala vcelku dlouhé vyprávění, musíte se spokojit s pouhým následujícím úryvkem.
„Cože?!“ zírala jsem na džina s pusou dokořán a křečovitě jsem při tom svírala učebnici přeměňování.
„To jméno!“ opakoval rozmrzele džin a nepřestával mě přitom probodávat pohledem.
„Hele,“ ozvala jsem se po chvilce zaraženého mlčení, „já vůbec nechápu, o co ti vlastně jde. Proč bych měla, pro Merlina, chtít strávit den s nějakým profesorem? Vždyť to je na hlavu! Kdo by o tohle stál? Člověk by si musel neustále dávat pozor na to, co dělá a říká a děsit se toho, kdy mu zase strhnou body za nějakou malichernost. A ty si mě zatáhneš sem těsně před hodinou, očividně tě vůbec nezajímá, že moje kolej přijde o body, jestli nedorazím včas a vůbec,“ nadechla jsem se a tentokrát jsem naštvaným pohledem začala probodávat já jeho, dávala jsem při tom důraz na každičkou slabiku, „nechápu, že ti tady někdo trpí-troufalosti, jako je tah-“
„Pítr?“ přerušil mě svým hromovým hlasem. „Ale no tak, děvče, děvče… pro tebe by to ještě pořád měl být profesor Gerhardsen, ne? Co si ta mládež dneska všechno dovolí,…“ poslední větu jako by si říkal spíše polohlasem pro sebe, ale i tak se nesla ozvěnou.
„Co-cože?! Ne! To ne!“ zuřivě a hlavně naprosto odmítavě jsem začala gestikulovat rukama, učebnice mi z rukou spadla na podlahu s ohlušující ránou, ale jediné, co jsem ještě zahlédla, bylo to, jak džin mizí v modrofialovém oblaku kouře…
A s ním vlastně zmizelo i veškeré okolí.
Profesor Gerhardsen… Gerhardsen, Gerhardsen… hučelo mi v hlavě a já se s vleklým převalováním pomalu probudila.
Merline, tohle byl vážně zvláštní sen.
No, ale nakonec jsem usoudila, že to prostě pustím z hlavy, přijdou i mnohem divnější sny, tím jsem si byla jistá, tak proč si zrovna s tímhle dělat tak těžkou hlavu…
Oblékla jsem se, upravila a pomalu vyrazila z ložnice do společenské místnosti.
„Áh, slečna de la Crue! Na vás tu právě čekám! No tak, pojďte, pojďte…“
Seděl tam. V křesle.
On.
Kolejní Mrzimoru.
Profesor létání, tady na Škole čar a kouzel v Bradavicích.
Ten, který prý nenávidí Zmijozel a vše s ním spojené a ustavičně proti němu, zdá se, zbrojí.
Jediný učitel, který mi tu kdy dal zatím nejhorší známku… Tsech, já mu dám Dobrý, grrr…
A teď…
…mával na mě se zářivým úsměvem a já se nezmohla na nic jiného, než stát tam, s pusou opět údivem otevřenou dokořán.
Tak teď z něj opravdu šel strach.
Druhou finalistkou obsazující první místo je slečna Wolfman, proto si dovoluji zveřejnit pár řádek i z jejího opravdu povedeného příběhu.
A v tom…
„Ehrm, ehrm, tys‘ ta Wolfmanová?“
„Em.. ano, prosím, pane sire.“
Sir Stanley se stářím klepal,
jí klepala se kolena.
Mne snad nikdo neposlouchá.
Měla přijít jeho žena!
„Mám nápad, Liškomužov-á!“
„Ááá-ááá-ááá!“
I dala se na úprk, před svým „vyvoleným“.
Rukama máchala nad hlavou svou.
Jak dlouho běžela? Tak to nevím.
Stanleymu se to však nezdálo hrou,
po chvíli „běhu“ padl k zemi.
Pištící Evey zastavil až výkřik neznáme ženy:
„JE MRTVEJ!“
Ív skláněla se nad polomrtvým sirem,
při tom bála se nakažení morem.
„Řekněte dětem mým, že vždy měl jsem je rád…“
„Neznám je. nejsem jejich kamarád.“
„A Jessice…no… že už je tedy po mě.
Ať dobře se jí žije v prázdném domě.“
„Osvětlím to vdově vaší.“
„K smrti že dovedli mne havraspárští.
Zmiozelským hodně zdaru
a tobě, havraspárská, jednu radu!“
„rady nechci, mám otázku.
Proč neřvete: ‚DOKTORÉ!‘?“
„Již jsem čekal na smrt. Již od první rány morové.
(…před těmi moc staletími,)
ale což? přece jen poradím ti:
Závěť hledejte v rakvi mého papá.“
A nežli mu kdokoliv stačil dát „pápá“,
naposledy hekl a bylo po něm jak po žabě.
Doufám, že se vám obě ukázky zalíbily alespoň na tolik, abyste si později přečetli jejich celé znění a s radostí se příště také pustili do soutěžení – vždyť na tom nic není.
Soutěžení zdar!