Bradavičník

Velevážené studenstvo, vážení profesoři a ostatní obyvatelé hradu (duchové, zvířata, obrazy a další), chtěla bych vás upozornit na nebezpečného psychopata uvnitř bradavických hradeb. A aby nevznikl nějaký spor, tak bych ráda dodala, že přezdívku „psychopat“ si dotyčný vysloužil od jiného studenta zdejší školy a ne ode mě. Tento název si dotyčný vysloužil ve Velké síni při svém „psychopatickém projevu“, který nebyl zrovna takový, kterým by se mohl chlubit. Psychopat není ani z řady studentů, jak by si někteří mohli myslet, ale z vedení školy, což je dost znepokojující záležitost. Jde totiž o našeho školního šafáře, teď už ne všemi váženého Adena, který 4. září prodělal, dá se říct, že jakýsi „záchvat“.

Píše se pondělí 4. září roku 2079 a je kolem páté hodiny odpolední. Sedím ve spolce (mrzimorské), a jelikož mám hlad, tak se zvednu a jdu se najíst. Projdu otvorem, Vstupní síní až do Velké síně. Na první pohled je vše v pořádku, jelikož jako skoro vždy tam nebyl žádný rozruch. Rozhlédla jsem se a automaticky jsem zamíříla k mrzimorskému stolu. Cestou jsem pozdravila pár známých tváří a nakonec jsem se sesunula na jednu židli. Zapovídala jsem se s jednou prvandou ze stejné koleje. Pořád byl klid. Hmátla jsem po sýrové pizze a začala jsem s brzkou večeří, pak ale se to stalo. Najednou jsem uslyšela tříštějící se hrnek. Automaticky jsem vyskočila ze židle a rozhlédla jsem se. Strašný pohled. Aden mrštil jeden z hrníčků po blíže nejmenované studentce druhého ročníku z Havraspáru. Šla jsem samozřejmě uklidit střepy, jelikož by se o ně někdo mohl poranit, ale stále jsem sledovala dění okolo sebe a byla ostražitá. Sesbírala jsem už skoro všechny střepy, když jsem se pořezala. Byla jsem tak nakvašená, že jsem po panu Psychopatovi křikla, ať nevyhrožuje, jelikož další studentce z Mrzimoru vyhrožoval. Když na mě houkl, ať se do toho nepletu. Byla jsem tak rozzuřená, že jsem ani tak nevnímala pramínek krve na svém prstu, ale rozešla jsem se k profesorskému stolu. Před sebou měl Aden pso-medvěda Navaja, či jak se jmenuje, který ho chránil. Šla jsem pořád blíž a blíž a byla jsem jak rozzuřená, ale měla jsem taky strach. Pořád jsem zůstala na pozoru, kdyby po mě mrštil něco podobného jako hrníček. Aden, nebo-li pan Psychopat vyhrožoval všem na okolo, a to i nebelvírské primusce, prostě hrůza. Křičela jsem na něj, ať přestane, protože by se pak prváčci mohli bát Bradavic, do kterých se tak těšili a že jsme jen studenti, tak proč nám ubližuje. Po chvíli se po slovech primusky uklidnil, a tak jsem si řekla, že už snad bude v klidu. Vydala jsem se tedy zpět k mrzistolu a když jsem zjistila kolik je hodin, musela jsem jít. Když jsem vycházela ze síně, měla jsem hned několik pocitů. Byl to strach, rozčilení a překvapení. Byl to strašný zážitek- má nejhorší večeře. Když jsem ze síně vycházela, ještě jsem slyšela, jak Aden křičí přes celou síň: „Jděte si všichni po svých.“. Otočila jsem se a zjistila jsem, že se také zvedá.

Tagy: profesor

4x Komentováno