Bradavičník

Tak se nám rok s rokem opět sešel a Bradavice byly i tentokrát otevřeny. A co nemohlo na začátku nového školního roku chybět? No přeci zahajovací slavnost!

Letos si pro nás jednotlivé koleje uspořádaly krátká představení, jenž měla nějakým způsobem představit danou kolej. Jako první s výstupem začali havraspárští.

Když to hodnotím teď zpětně, mohli jste si všichni všimnout, že Havraspár měl vystoupení krapet odlišné od ostatních kolejí. Hodně mluvili, protože se rozhodli svou kolej představit formou básničky, kterou odrecitovala má maličkost. A pro pořádek, zde je znění oné krátké básně :

Rowena,
ta moudrou kouzelnicí byla,
když před dlouhou dobou žila.
Založila naší modrou kolej,
proto teď třikrát díky zvolej!
Havraspár, tak jí jmenovala,
jelikož svou rodnou krajinu milovala.
Chytrost je pro nás důležitá dosti,
ale bereme i jiné cnosti.
A kdo nás teď řídí?
No přeci Lady Jessica Stanleyová,
které se z očí zlobivci klidí.
A kdo nám dále velí?
Prefekti, kteří jsou stále bdělí,
proto jim tvá lumpárna neujde
a bez trestu neprojde.
Nad prefekty primuska stojí,
každý havránek zná jí.
To je snad vše, co jsem chtěla říci,
i když možná ještě něco přeci…
Nováčku, hlavně si nezoufej
a v Havraspáru vítej!

Jednotlivé části básničky doprovázela určitá představení. Pro příklad uvedu podobiznu Roweny, jenž se zjevila na začátku básně či studenta, který četl z knihy, aby naznačil havraspárskou chytrost. Pokud jste si při představení nevšimli, havraspárkou primuskou se stala Marci Mosetová a k Teri Wolfsonové s Marcusem T. Melisem se jakožto prefekty přidaly Evey V. Wolfman a Selena M. Lawry.

Další vystupujícím se stal Zmijozel. Jejich představení začalo velmi tajemně, totiž úplnou tmou. Do síně vletěla dušice Alessandra, jenž začala zpívat zmijozelskou hymnu, jakmile se všichni uklidnili. Za zvuky hymny vstoupili do síně sir Thomas Stanley v doprovodu profesorky Nyneivy Danei al´Mearové. Oba ve slavnostním oblečení, v ruce držíc lucerny, které vydávaly zelené světlo. Za nimi následovali další studenti. Pokud jsem dobře informovaná, v první řadě kráčela Bianca de Shell a Malcolm Espozito, za nimi Leah Wildrose se Sváhou Thákurovou, všichni nosíc stejné lucerny. A na konci kráčel Lucas Laurie, který hrdě nesl školní pohár. Když došli až do čela síně, vletěli do místnosti členové zeleného famfrpálového družstva. Ti se posléze přidali ke svým kolegům v čele místnosti. Poté Lucas pozvedl školní pohár, ze kterého vytrysklo několik hadů, naštěstí nebyli skuteční. Představení bylo zakončeno úplnou tmou a tichem. Zmijozelští se za potlesku vrátili na svá místa.
A pokud jste to při zařazování nepostřehli, slečna Nyneiva Danea al´Mearová se stala kolejní ředitelkou Zmijozelu.

Po Zmijozelu následoval Mrzimor. Mrzimorští studenti se rozhodli ukázat jak dobří jsou ve sportu, obzvlášť ve famfrpálu. Jako první do místnosti vletěl potlouk. Už už jsem se bála, že někoho trefí, ale naštěstí hned po něm do místnosti vletěli dva odrážeči, kteří si ho pálkou začali přihrávat mezi sebou, za což jsem je vcelku obdivovala. Odrážeče následovali střelci, kteří si přihrávali o dost bezpečnější míč a to camrál. A samozřejmě nemohla chybět zlatonka s chytačem, takže mě nepřekvapilo, když to místnosti vletěla i ona a za ní se hnali tři studenti. Zamířili si to přímo na okno. Čekala jsem jestli uhnou, ale oni nic! Když už to vypadalo, že do skla prostě narazí a rozbijou ho, proletěli jím, jako by tam vůbec nebylo! Do teď nechápu jak to udělali. Vypadalo to, že bude konec představení, ale to jsem se zmýlila. Všechny míče se náhle rozpadly na kousky a hráči se rozestavili podél uličky, která vedla k profesorskému stolu. Následně do místnosti vletěli další čtyři letci, kteří drželi mrzimorský erb, každý za jeden roh. Doletěli až k profesorskému stolu a tam erb „zavěsili“ a zařadili se ke svým spolužákům. Přišlo mi, že erbu něco chybí, ale úplně mi došlo co, až když do místnosti napochodoval obrovský jezevec. Kolébavým krokem se rozešel uličkou a nakonec skočil do erbu! Tím skončilo i představení Mrzimoru.

Pokud vám to ještě není jasné, tak po Mrzimoru následoval Nebelvír. Nejdříve byly ze Vstupní síně slyšet nějaké podivné zvuky a já si říkala, co se to tam děje. Pak do místnosti nakráčela skupinka asi o třiceti nebelvírských studentech, kteří byli oblečeni do školní uniformy a na oblečeji měli škrabošky, které připomínaly lva, tudíž se nedalo identifikovat o koho se jedná. Rozdělili se na půl a také se rozestoupili podél uličky, jenž vedla k profesorskému stolu. Když byli na svých místech, opět se ozval ten podivný zvuk, který snad připomínal zařvání zvířete. Ve chvíli kdy do místnosti vstoupil mohutný lev, mi bylo jasné, že on je zdrojem toho hluku. Na vodítku ho vedli dva starší studenti… Ale přiznejme si, že ten lev spíše vedl je. Pokud měl někdo dobrý zrak, mohl pomocí obojku zjistit, že lev se jmenuje Godrik, ostatně, jak jinak. Když lev dotáhl studenty až k profesorskému stolu, obrátil se čelem do místnosti. V tu chvíli vešla do Velké síně další dvojice, která nesla nějaký obraz, prozatím schovaný pod černým plátnem. Jakmile došli až na konec nebelvírského stolu, obešli ho a obraz pověsili na již připravenou skobu. Nebelvírští studenti podél uličky pozvedli své hůlky. „Za Nabelvír!“, pronesli svorně a z hůlek jim vytryskli zlato-rudé jiskry. Studenti u obrazu následně sejmuli to černé plátno, čímž odhalili obraz Lukase W. Goldhaira, zesnulého nebelvírského kolejního ředitele. „Za Lukase!“, vykřikli opět a zlato-rudé jiskry z hůlek znova vytryskly. Už to vypadalo na klidný konec, když v tom se těm vodičům lev Godrik vytrhl! A rychle vyběhl ze síně. Ti dva studenti se za ním okamžitě rozeběhli, doprovázeni pobaveným smíchem od ostatních. A tím zkončilo i nebelvírské představení. Osobně doufám, že se jim podařilo toho lva chytit.

Po vystoupeních měl proslov pan ředitel. Ten nás obeznámil s tím, že jsme přišli o dotace, proto nám hrozilo, že budeme bez večeře. Avšak on je šikovný pán, tudíž nám zařídil sponzory, kteří nám peněžně přispějí, pokud budeme slušní.

Následovalo rozřazování. Osobně jsem toho názoru, že každá kolej jistě dostala spoustu šikovných studentů! A doufám, že nováčci jsou s volbou Moudrého klobouku spokojení a pokud né, jistě si zvyknout.
Po rozřazování následovala typická hostina a následně přesun do kolejních ložnic. Tím slavnost zkončila.

A mě nezbývá nic jiného než vám popřát pevné nervy, jak profesorům se studenty, tak studentům s profesory.

Tagy: představení, rozřazování, zahajovací slavnost

4x Komentováno