Bradavičník

Náš předvánoční výlet měl být poklidný, s ušlechtilým záměrem a v radostném duchu. Delegace do Liverpoolu tedy dorazila s velmi dobrou náladou a v očekávání všeho možného, jen ne toho, co se skutečně stalo. Plán byl prostý – nakoupit si vánoční dárky na Liverpoolských trzích a pokud možno se neztratit a dostat zpět na ubytovnu. Při jedné z našich cest se k nám ale přidal tvor, který přinesl hromadu problémů větší, než bychom kdy čekali a potažmo i větší, než jsme zvládli. Přináším vám míchanici z kiwi, ohně, alkoholu, Kelpií a bloudění, která vám snad objasní, proč jsme se většinou vrátili bez dárků.Dárky jsme měli nakoupeny, váčky s penězi o mnoho lehčí a den pomalu přecházel v mírumilovnou nudu. Naše poklidné dumání nad správnou cestou k ubytovně však narušil tvor podivného vzezření, ještě podivnějších zvuků a úplně nejpodivnějšího chování, který se zčistajasna prohnal zástupem zevlujících studentů. Zatímco profesoři se duchapřítomně vrhli v před ve snaze tvora zajistit, prefekti se pokoušeli udržet nás z dosahu a pohromadě.
Musím říci, že pan profesor Rimstar se zachoval skutečně statečně a jako jediný se k tomu stvoření přiblížil, aby po chvíli usoudil, že se jedná o (snad) neškodného ptáčka kiwi. Nám ostatním se v přiblížení pokoušela zabránit jeho drahá choť, ovšem jen do doby, než se kiwi rozhodl ukázat, že zdaleka není tak neškodný a plivl po nás ohnivou kouli. Pud sebezáchovy profesora Rimstara si ale asi vzal dovolenou a Morx kiwiho vzápětí začal krmit, což se ukázalo jako „úžasný“ krok a kiwi se od nás od té doby nehnul a dokonce se k Morxovi začal tulit. Vydali jsme se tedy znovu na cestu, tentokrát ve snaze kiwiho dopravit někam do bezpečí. Co se ale nestalo – má sestra Evey zmizela neznámo kam.

Zatímco jsme dumali nad tím, kde asi může být, poctil nás svou návštěvou úplně pod obraz zlitý mudla, který začal blábolit něco o útěku a nebezpečí. Naše chrabrá banda se ale přirozeně nevzdávala a já tak byla nucena protrpět další hrůzyplnou cestu, nemluvě o chvíli šikany, kdy se mě jeden nejmenovaný student snažil přinutit, abych si pohladila náš zákeřný, oheň plivající doprovod.
Ne snad, že bychom Evey našli za nejbližším stromem, to by nebylo žádné dobrodružství. Místo toho jsme od dvou velmi milých goril obdrželi velmi milý dopis, ve kterém jsme se dozvěděli, že mou sestru unesli, a pokud nevrátíme kiwiho, už ji neuvidíme. Jako místo setkání taky nebyl určen zrovna pětihvězdičkový hotel, nýbrž loď Trpaslenka kotvící v nedalekém přístavu. A tak jsme se vydali na záchrannou misi.

Paluba Trpaslenky byla stejně příjemná jako dopis. Vrzání našich kroků na prkenné podlaze pěkně podbarvovalo ječení kiwiů zavřených v obrovské kleci na přídi lodi, jejichž plivaný oheň nám zároveň sloužil jako osvětlení. Úkol byl všem jasný – najděte Kitty pašeračku a na nic nesahejte. Přirozeně se nám ani jedna část úkolu nepovedla splnit a my palubu lodi asi po hodině hledání (k mé velké úlevě) opustili nez jakéhokoli pokroku (k mému velkému děsu). Naše zklamání, že jsme Kitty nenašli, ale nemělo dlouhého trvání, neboť Kitty se nám laskavě zjevila sama, sotva jsme stanuli na pevné zemi. Pozdravila naše profesory, prohodila pár slov a dokonce nám i dala dárek – černý zabalený šátek. Naši skupinu zachvátila panika, jelikož když Morx šátek rozbalil, vykoukly na nás dva zkrvavené lidské prsty(ano, čtete správně). Zde se mé vzpomínky poněkud ztrácí, nějaká dobrá duše do mě nalila asi litr uklidňovacího lektvaru.  Má sestra byla zjevně mrtvá, naši profesoři se ale rozhodli to nevzdávat a hnali nás do staré rybářské hospody s poetickým jménem U splašené kelpie.
Jaké bylo naše překvapení, když jsme vpadli do lokálu a našli tam Kitty! A dokonce i relativně živou Evey, pod kterou byla ale podezřele vypadající červená kaluž. Teď by měl následovat aspoň částečný happyend, že?  Dobrodružství ale stále nebyl konec a místo hepáče následovala bitka mezi Kitty, našimi profesory, osazenstvem hopspody a posléze i příchozími pracovníky ministerstva, která se vedla o kiwiho a Evey.  Naštěstí  to ale dopadlo dobře a vše spravilo pár minutek řvaní a omračovacích kouzel mířených mimo jiné i na nás, studenty. Vše ale jednou končí.
Profesorka Rimstar se nakonec s Evey přemístila ke Svatému Mungovi, ministerští s kiwim na ministerstvo a náš zbytek s profesorem Rimstarem zpět na ubytovnu a do školy. Kitty ale bohužel utekla a tak se náš svět může zajísté těšit na spoustu úžasných dobroudružství, tkerá na nás tam venku číhají.

A proto jsme vám letos nic nedovezli, vážení spolužáci a profesoři.

Tagy: bitva, kiwi, Liverpool, pašerák, profesoři, strach, trhy, únos

Jeden komentář