Bradavičník

Asi si teď říkáte, co to sem píšu za hlouposti. Jaký kult? Jaké zákeřné tkaničky? Že o ničem takovém nevíte? Tak čtěte dál! Tento článek se totiž týká každého, kdo nosí boty s tkaničkami. A že v Bradavicích takových osob jsou přímo mraky.

Hned na úvod vám musím dát radu: Nosíte-li boty s tkaničkami, raději je vyměňte za kecky na suchý zip, pantofle nebo holínky. Zkrátka za obuv, u které nehrozí, že se proti vám tkaničky najednou vzbouří a začnou vás přímo mučit a deptat.

Jednou jsem si totiž takhle vykračovala po našem zákeřně pohyblivém schodišti, myslím že to bylo z naší havraspárské společenské místnosti o pár pater níže, do knihovny. Šla jsem vrátit nějaké knížky, kterých nebylo zrovna málo, a tak jsem měla plné ruce. A právě v tuto nejméně očekávanou chvíli tkaničky mých tenisek zákeřně zaútočily! V mžiku se rozvázaly a převázaly se tak, že tkanička levé boty se namotala na tkaničku pravé boty, tudíž mi znemožnily pohyb. Jenže v tu chvíli už jsem měla nakročeno a nestačila jsem zastavit, tudíž jsem udělala kratičký krok a sesypala se k zemi jako pytel brambor.

Naštěstí to bylo na odpočívadle a ne přímo na schodech, to bych se totiž zřejmě zastavila až dole ve vstupní síni. Nicméně knihy se rozlétly po celém odpočívadle, což mě notně vyděsilo, neboť jsem milovník knih a nesnáším, když s nimi někdo zachází neopatrně. Chtěla jsem se zvednout a knihy posbírat, ale tkaničky mi to nedovolily, a tak jsem se jala je rozvazovat. Jenže ty potvory se zauzlovaly vážně pevně, a tak se mi nedařilo je rozvázat. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem si boty zula. A právě v tu chvíli se tkaničky rozmotaly, snad jako by si se mnou hrály. Vsadím se, že kdyby měly obličeje, pořádně by se mi vysmály, potvory!

Boty jsem si opět obula a knihy sesbírala, nicméně už jsem svým teniskám, respektive jejich tkaničkám, nedůvěřovala. Koutkem oka jsem moc dobře viděla, že se tkaničky zřetelně vlní a zřejmě čekají na další vhodnou chvíli, kdy opět zákeřně zaútočí. Naštěstí jsem už věděla, co mi hrozí, a tak jsem dalším útokům tkaniček zabránila a knihy bez dalšího úrazu dopravila do knihovny.

Ale pozor! Možná si říkáte, že to byly jen mé kecky a jejich tkaničky, co bylo očarovaného… Ale kdepak! Vzala jsem si druhý den jiné boty a jejich tkaničky útočily naprosto stejně. A pak jsem mnohokrát viděla, jak si ostatní studenti zmateně přidupávají náhle rozvázané tkaničky, které ještě před zlomkem vteřiny byly pevně zavázané.

Takže se ptám… Co to má znamenat? Zbláznily se snad všechny tkaničky? Nebo je jen nějaký vtipálek očaroval, aby naplnil ošetřovnu díky podivným pádům? Chtěl snad dokázat, že bradavičtí studenti neumí chodit? Možná… Ale spíš bych to tipovala na Kult zákeřných tkaniček, který v Bradavicích určitě řádí, ačkoliv nikdo doposud neviděl žádného člena. A vsadím se, že ho vedou škodolibí skřítci, aby se studentům pomstili za jejich ne vždy přátelské chování.

A jak se tkaničkám bránit? Nu, těm se neubráníte. Prostě si vezměte boty bez tkaniček, jak jsem už radila na začátku.

Tak hodně metrů chůze bez pádu a zákeřných tkaniček!

Tagy: boty, kult, schodiště, tkaničkové povstání, tkaničky, vzbouření

Jeden komentář